Archiv příspěvků
Hračky
Když jsem se ptala, co by vás, moje sledující a čtenáře, nejvíc zajímalo ohledně Adámka, tak se skoro v každé odpovědi opakovalo "hračky a výbavička". V dnešním článku bych se tedy zkusila pověnovat hračkám.
Hned na úvod bych chtěla říct, že každé miminko je jiné a baví ho jiné hračky. Proto berte tento článek s nadhledem.
To, co mně přišlo super a Adámka to bavilo, jiné dítě nemusí bavit vůbec.
Musím se přiznat, že úplně na začátku jsem pro Adámka neměla v podstatě žádné hračky.
Jednu hrkačku od mojí mamky a spinkáčka od kamarádky.
A nechala jsem si vyrobit dřevěnou hrazdičku s tím, že buď na ní něco vyrobím, nebo nakoupím.
Říkala jsem si, že je zbytečné něco kupovat.
Přece, až se miminko narodí, budou chodit zástupy návštěv a každý něco přinese.
V lepším případě se zeptají, v horším budeme mít něco dvakrát.
Jo, takhle naivní jsem byla...
Péťovi odpovědi pro bakalářskou práci
Péťa byl (samozřejmě i mimo další muže) osloven se žádostí o pár odpovědí, které poslouží jako jeden z podkladů pro vypracování bakalářské práce na téma zabývající se procesem asistované reprodukce očima mužů.
A velmi rád odpověděl na položené otázky.
A z odpovědí nás napadlo udělat si tento článek, který minimálně poslouží nám osobně, jako taková další uložená vzpomínka na tu naši "cestu".
Ale třeba by mohl posloužit jako takové určité "vodítko" i jiným mužům, kteří jsou se svojí partnerkou třeba teprve na začátku jejich cesty a tak trochu zatím ještě netuší, co je kokrétně může čekat, nebo potkat.
To byl porod...
Jituška mi neustále v opakujících se intervalech připomíná, že pořád, vám všem, ještě dlužím článek o tom, jak jsem viděl porod toho našeho malého pokladu z mého pohledu.
A já pořád opakuji, že není nutné mi to stále připomínat, že na to myslím a že se pokusím to všechno sepsat hned, jak budu mít chvíli času.
A tak to jde pořád dokola, už prakticky 9 měsíců.
Vlastně, když se nad tím teď tak zamýšlím, tak si tenhle můj příspěvek prochází taky takovým svým těhotenstvím a dnes nadešel ten den, kdy se budu snažit mu dělat doprovod na tento svět.
Jak příznačné, psát o porodu a vlastně na to celé čekat těch, v ideálních podmínkách žádaných, devět měsíců :)
No nic, nebudu úvod nijak protahovat a jdu se zkusit vypsat ze svých pocitů, které jsem měl.
Bohužel uběhla tak dlouhá doba, že už možná budou trochu zkreslené, ale pokusím se to možné zkreslení vnímání situace omezit na co nejmenší možnou část.
Samozřejmě že plán byl úplně jiný - mělo to být tak, že článek vznikne co nejdříve, právě z důvodu, aby byl co nejvíce autentický.
Ale nestalo se tak. Nedá se už nic dělat.
Zoufalá matka dělá zoufalé činy, aneb máme za sebou první nemoc
První nemoc Adámka a první nemoc nás jako rodičů.
Ano, onemocněli jsme v podstatě všichni najednou.
Vzali jsme to pěkně popořadě od nejmenšího po největšího.
Porod - Den D je tu...
Ve čtvrtek 23.6.2022 jsem opouštěla rizikovou poradnu s tím, že nejdéle v noci frčíme do porodnice a konečně budu držet v náručí moje vytoužené miminko.
V noci mi začnou kontrakce a já si půjdu dát vanu.
Když budou kontrakce častější, půjdu vzbudit Péťu, že je čas vyrazit.
Kontrakce se budu snažit prodýchávat, možná budu nadávat, ale v mezi čase už se budu těšit na to naše miminečko.
Celý porod zvládnu bez léků na bolest.
O epidurálu nechci ani slyšet, vše půjde samo, naprosto přirozeně.
Porod zvládnu s opoceným čelem bez nástřihu a pak už budu jen plakat dojetím až uvidíme ten náš malý uzlíček.
Prostě jsem si vysnila ten nejkrásnější porod, který může být.
Haha, tak teď si dáme trošku reality.
Třetí trimestr - Druhá část
Minulý článek jsem končila tím, že doufám, že článek porod nebudu začínat větou:
"Zase jsem plánovala a ten nahoře se jen smál..."
A přesně tak to bylo.
Třetí trimestr
V posledním článku jsem si dala závazek, že v třetím trimestru napíšu článek vždy na konci měsíce. No nic, nevyšlo to. Dva měsíce jsou v tahu, to ale neznamená, že by mi ty dva měsíce nějak utekli. Naopak. Zatímco mi druhý trimestr utíkal, třetí se vleče.
Jsme v cílové rovince, ale cíl v nedohlednu.
Druhý trimestr - doplnění
Sotva jsem odeslala minulý článek na kontrolu, už mi vyskakovala v hlavě další témata, kterým jsem se ještě chtěla věnovat.
Tak jsem si řekla, že už tak je to dost dlouhé a že o nich zkusím napsat ještě jeden, doplňující, článek.
A která témata to jsou?
Psychické výkyvy/plačtivost
"Mlíko na mozku"
Těhotenská nespavost
Rozhovor
Nedávno jsem se spojila s Kristýnou z webu dvecarky.cz a ona přišla s nápadem, že vypracujeme článek jako rozhovor (najdete ho zde) a já napsala své milované “novinářce z Praheee”:
“Na co by ses zeptala Ty, kdybys šla dělat rozhovor s někým, kdo píše blog o cestě za mateřstvím? Ani tak nejde o ten příběh, ten si každý může přečíst na blogu, spíš jde o to sdílení.”
A přišlo mi tolik zajímavých otázek, že jsem se rozhodla, že si je nenechám pro sebe a udělám z nich článek.
Otázky z IG - Peťan
Dnes máme MDŽ a já mám pro vás, milé ženy, malý dárek.
Jsou to Péťovy odpovědi na vaše otázky.
Uvařte si kávu, pohodlně se posaďte a užijte si pár minut jen sama pro sebe.
Se zavřenýma očima, s knihou nebo s tímto článkem.
První trimestr
Můj první trimestr by přesně charakterizovala věta, kterou jsem si v té době říkala nejčastěji: "Tohle je naposledy.”
Jo, až tak zle mi bylo.
To byl rok...
Uff, ani jsem se nenadála a rok je zase pryč.
To byl ale rok...
Smutný, veselý, pracovní, láskyplný, zábavný, plný smíchu, ale i slz.
Hlavně neskutečně rychlý.
Přinesl toho mnoho, dobrého i zlého. A taky odnesl.
Co je u nás nového...
Tento rok tentokrát nějak utekl.
A musím říct, že jsem to psaní letos dost šidila.
Dokonce jsem se musela podívat, kdy a co jsem psala naposledy.
Pokud tedy pominu články o mé práci, což byla jen taková vsuvka.
Moje práce - 3.část
V minulém článku jsem skončila tím, že jsem začala podstupovat IVF a nastoupila jsem na pracovní neschopnost.
Rok a půl podpůrčí doby uplynul jako voda a než jsem se nadála, tak byl konec.
Měla jsem za sebou tři potraty a nárok na pracovní neschopnost vyčerpán do posledního dne.
Moje práce - 2.část
V minulém článku jsem skončila tím, že jsem neuspěla u zkoušky a rozhodla se ukončit studia na VŠ.
Domů jsem tenkrát jela s pláčem, nechtěla jsem to takhle vzdát, ale zároveň jsem věděla, že na tuhle školu už se nechci vrátit.
Není pomoc jako pomoc
Tenhle článek se asi nebude líbit všem a možná se mnou nebudete ve všem souhlasit.
Bětka (@motorova_mama_pila) otevřela na instagramu téma, o kterém přemýšlím už pár let, ale bála jsem se o tom napsat svůj názor. Nastal čas.
V poslední době se rojí jak houby po dešti lidé, kteří "mají dar vidět do lidské duše, naučí vás jak být šťastný, jak se mít rád, jak mít nejkrásnější vztah na světě, nejlepší auru a v neposlední řadě jak počít dítě.”
Skončí to někdy?
Moje milé čtenářky,tento článek jsem nepsala já.
Psala ho jedna z vás...
Oslovila jsem jednu slečnu, jestli nechce svůj příběh sepsat, aby vám ostatním ukázala, že se nesmíte nechat odbýt, že je důležité si trvat na svém, trvat si na vyšetření, i když to může být bolestivé, pod narkozou, apod.
A pokud vám ho jeden lékař nechce udělat, běžte za jiným.
Věřte svému tělu a nepodceňujte jakékoli příznaky.
Moje práce - 1.část
Když jsem byla malá, chtěla jsem být všechno, jen ne zdravotní sestra.
Zdravotní sestra totiž byla moje babička a já pořád poslouchala, jak by si přála, abych šla v jejích šlépějích. Babičku jsem měla nadevše ráda, ale zdravotní sestrou jsem být nechtěla.
Hysteroskopie, číslo nevím kolik
Popravdě začínám mít v těch svých výkonech a operacích trochu zmatek, takže jsem ráda, že píšu tento blog a mám v něm zaznamenáno vše, tak jak bylo a můžu se k tomu kdykoli vracet.
Rezidua = nekonečný příběh
Nedávno mi volala kamarádka a ptala se: “Kdy bude nový článek na blogu?”
“Až bude o čem psát?” zněla moje odpověď.
“To bylo tak fajn, když jsi loni psala každý měsíc, vždycky jsem se těšila na konec měsíce, že si počtu, co jste zase podnikali” pokračovala a mě začalo šrotovat hlavou o čem bych tak asi letos psala.
A zase ty rezidua...
Minulý článek jsem končila tím jaký máme plán a že počkáme na vyjádření dr. z Prahy.
O pár dní později paní doktorka volala a objednala si mě na 3D ultrazvuk k Apolináři.
Tam jsem jela s tím, že dr. u nás tam stále vidí něco o velikosti 12mm a že neví co to je - přepážka/zbytky po potratu.
Konec znamená nový začátek
Poslední článek jsem končila nadějně, že snad i na mě se (za několik měsíců) usměje štěstí v podobě vytouženého miminka.
Dva týdny utekly, čti “táhly se jak žvýkačka”, a konečně jsem šla na kontrolu ke své obvodní gynekoložce.
Listopad, prosinec
Naposledy jsem v říjnovém článku psala, že odpočítávám dny do kontroly v hysteroskopické poradně v nemocnici U Apolináře.
Kontroly jsem se dočkala 20.11.2020.
IVF z pohledu muže - díl druhý
Nedávno jsem se snažil odpovědět na vaše otázky přímo na moji osobu (odkaz zde) a na jeden jsem zapomněl - "Jak vnímá muž proces IVF?".
Sice jsem na podobné téma psal svůj zápisek sem na blog už v minulosti (odkaz zde), ale přeci jen, uběhl nějaký čas, chodíme do nového / jiného centra a tak možná není úplně od věci podívat se na celý proces, kterým procházíme teď novou, aktuálnější optikou.
Říjen - imunologie
Jestli se mi všechny měsíce tohoto roku zdáli krátký a rychlý, tak říjen mi ukázal jak dokáže být dlouhý a pomalý.
Dlouhý byl jak týden před výplatou a vlekl se jak žvýkačka.
Srpen, září ... septum?
Léto je v trapu, máme tu podzim a mám pocit, že jsem si to léto ani neužila. Moje předsevzetí ze začátku roku, že budu psát články každý měsíc, tak nějak vzalo za své.
Naposledy jsem psala na začátku srpna a hups, ona už je polovina října, já už mám dokonce polovinu vánočních dárků, jen ten článek stále není.
A přitom u nás je tolik novinek, tak se pokusím být věcná a stručná, i když to zrovna moc neumím.
Otázky z IG - Peťan
Když jsem doma plácnul, jestli se chce případně někdo na něco zeptat, očekával jsem otázky na téma "IVF z pohledu muže", případně na téma "nový centrum, nový zážitky".
Ale, že přijdou dotazy spíše v "osobní rovině" mě popravdě řečeno, celkem překvapilo.
Ale mile, to zase musím zmínit.
Červen - Červenec a první návštěva CAR
To byl frkot, tyto měsíce.
Ani článek na konci června jsem nestihla napsat. Snažila jsem se to vše udržet v hlavě a “tlačila” jsem to před sebou s tím, že “zítra, zítra už ten článek určitě napíšu” a hle, on už je i červenec v trapu.
Pokusím se to vzít postupně, co se u nás za ty dva měsíce událo.
Květen
Ty jo, květen je už zase na konci, vždyť včera sotva začal.
V květnu se toho u nás moc nestalo, ale přitom dost na to aby mi zase utekl jako voda.
Duben
Duben byl neuvěřitelně rychlý a vtipný měsíc, až jsem si ani neuvědomila, že je konec a je čas psát nový článek.
Psal se další mezník v mém životě - pořídila jsem si kolo.
Březen
Věříte v něco?
V Boha, osud, nadpozemskou sílu? Prostě na něco mezi nebem a zemí?
Já vlastně neumím pojmenovat to, v co věřím, ale občas si říkám:
“No jo, zase toho nahoře pěkně bavím, ten se tam směje až se za břicho popadá.”
A přesně takhle jsem ho bavila v březnu.
Únor
Únor u nás začal velmi vtipně.
Balila jsem ovečky na odeslání do Košic a Péťa se mě zeptal:
“Kolik těch oblud ještě máš dělat?”
“Hodně” odpověděla jsem s úsměvem, “Proč se ptáš?”
“Já jen jestli Tě ještě někdy uvidím jinak než s háčkem v ruce.”
“No myslím, že ne, vzhledem k tomu, že na tu rýmičku, co máš se umírá, tak do 3 dnů.”
Leden
Leden - loni to pro mne byl měsíc smutku, byla jsem po svém prvním potratu, řešila jsem reziduum a “dutinku” v děloze. (Odkaz na článek zde.)
Letos mi leden utekl ani nevím jak a probíhal tak nějak v pohodě, až na tento poslední týden, ten byl výživný ve všech směrech.
Život jde dál
Život jde dál. Bohužel. Bohudík.
Jsou to 2 měsíce od mého posledního potratu.
Na jednu stranu, tak dlouhé dva měsíce a na druhou to uteklo, ani nevím jak.
Konec
Plánovala jsem si, že další článek napíšu před Vánoci, bude v něm, že za sebou máme 12.TT, vše je v pořádku a my se těšíme na miminko.
Jo, zase jsem plánovala a ten nahoře se smál...
Nejlepší kamarádka
Když jsem před třemi lety, na jednom ze tří sezení u psychologa řekla: “Odešla mi moje nejlepší kamarádka”, koukal na mě dost divně.
Asi nikdy neměl psa...
Deprese? - Zákaz vstupu!!
“Klep, klep”
“Kdo je?”
“Tady deprese, můžu vstoupit?”
“Pardon, ale deprese má ke mne zákaz vstupu!”
Konec cesty?
Když jsme se před několika měsíci rozhodli, že začnu psát blog, padla důležitá otázka “Jaký bude mít název?”
Měla jsem hned jasno - “Cesta za štěstím!”
“Cesta za štěstím?” ptal se Péťa...
“A co když to nedopadne dobře, musíš počítat i s variantou, že to nevyjde.”
Sobota 4.5.2019
Pokusím se popsat celý den, tak jak ho mám dosud v paměti, pro sebe, pro vás...
Abyste se nikdy nenechali od doktorů odbít a poslouchali svoji intuici.
Transfer č.5
V minulém článku jste se dočetli, že transfer č. 4 nedopadl jak jsem si představovala.
Byla jsem hodně zklamaná, tak nějak jsem šla na jistotu.
Kolik to stojí?
Nejčastější otázky, které dostávám jsou?
“A to máš jen ty 3 pokusy, co platí pojišťovna? A kolik takové umělé oplodnění stojí?”
Tak jsem se rozhodla, že to zkusím sepsat.
Tělové svíce
Často mi na instagramu chodí dotazy “A co je to ta svíčka?”, tak jsem se rozhodla, že tomu věnuji článek.
Transfer č.4 - Druhá část
Víte, co je největší noční můra každé ženy, která podstupuje IVF?
Že v den plánovaného transferu přijede do centra a tam je jen sestřička a sdělí jí, že všichni lékaři mají dovolenou.
Jak na IVF
Ne, nechci nikomu radit jak na IVF.
"Jak na IVF" se jmenuje kniha Niny Aderito.
Nina - bývala koordinátorka IVF centra, momentálně maminka na mateřské, své poznatky ze zaměstnání v centrech asistované reprodukce sepsala do knihy.
Transfer č.4
Jo, už to tak vypadá, že co nevidět, podstoupím transfer č.4, z mého prvního cyklu IVF.
První embryotransfer byl po odsátí vajíček.
Druhý už byl KET - nebo-li, kryoembryotransfer po hormonální stimulaci.
Třetí byl opět KET, ale po nativním cyklu (ten se zadařil) bohužel přišel missed abortion.
Ovulační test
V minulém článku jsem psala o tom, že mi jedna z mých sledujících poradila digitální ovulační test.
Jako velký odpůrce dělání čehokoli "na povel" jsem se nikdy o ovulační testy nezajímala.
Takže digitální test pro mne byla novinka.
A z ankety na mém IG jsem zjistila, že to nezná spousta lidí...
Potrat - zakázané slovo?
Dřív jsem se o potrat a to, jak to prožívají a vidí ostatní tolik nezajímala.
Možná proto, že jsem nevěděla, že se to týká tolika žen.
Možná proto, že mě se to netýkalo.
Dutinka - 2.část
V minulém příspěvku jsem psala, že paní doktorka v nemocnici na ultrazvuku viděla dutinku, o které nedokázala přesně říct, co to je.
Po dnešní kontrole už je jasno.
Dutinka
Myslela jsem, že tento článek bude vypadat následovně:
"Reziduum je pryč, vše je v pořádku, jdeme vstříc světlým zítřkům."
No... to bych ale nebyla já... to by bylo moc jednoduché...
Prostor pro duši
Když jsem začala číst knihu od Vlastiny Kounické Svátkové, okamžitě mi šly hlavou různé myšlenky.
Když jsem dočetla první kapitolu, vzala jsem mobil a začala psát.
Myslela jsem, že si napíšu jen pár vět pro sebe, které za čas zase smažu.
Jenže jsem to udělala i u druhé a třetí kapitoly.
A tak vznikly moje zápisky, jak to mám já, co jsem si prožila, v čem se vidím, co jsem změnila a v čem se ještě musím zlepšit.
IVF z pohledu muže
Jaký je proces IVF z pohledu muže?
Jak to vnímá chlap?
Co musí podstoupit chlap, když se s partnerkou rozhodnou naskočit do kolotoče umělého oplodnění?
Missed abortion - 2.část
Jak už víte z předešlého článku, těsně před Vánoci, 20.12.2018 jsem zjistila, že našemu miminku netluče srdíčko, prodělala jsem zamlklý potrat - missed abortion.
Protože už jsme se s pár blízkými podělili o radostnou novinku, museli jsme se pak podělit i o novinku smutnou.
První ultrazvuk
Jak už víte, z předešlého článku, třetí pokus o umělé oplodnění se podařil.
Test ukázal dvě čárky a následující den mi to potvrdili i v CAR z odběru krve.
Následovalo nekonečných 14 dní čekání...
Tři věty
Existují tři věty (a jejich odnože), co jako bezdětná slýchám a zaručeně mě dokáží vytočit do nepříčetnosti.
Vytáčely mě už před tím, než jsem začala podstupovat IVF (umělé oplodnění) a vytáčejí mě i nadále, některé teď i více.
A lidi jsou neponaučitelní a říkají je pořád dokola.
Dvě čárky
Zajímá Vás jak dopadl můj třetí pokus o IVF?
Povedlo se umělé oplodnění?
Tak tady máte daší část naší životní cesty...
Třetí transfer
Třetí embryotransfer, druhý FET = "frozen embryo transfer", neboli "transfer zmrazeného embrya".
Emoce
Jak to všechno prožívám?
Jako na houpačce. Jednou nahoře a jednou dole.
Nehroutím se, to je základ.
Ale samozřejmě ne každá situace je mi příjemná a ne vždy je mi do smíchu.
IVF
Po dlouhých 3 měsících čekání na výsledky genetiky jsme se dočkali.
Teda hlavně já jsem dočkala.
Konečně stimulace, odsátí vajíček a první pokus o IVF = in vitro fertilizace = oplodnění mimo tělo.
Genetika
Na genetické vyšetření nás objednali rychle, hned na 10.1.2018
"To je rychlovka", chválila jsem si, tak to bych ke konci února mohla jít na první IVF.
Haha, jak jsem byla naivní (zase)...
Hysteroskopie
Už před 2.inseminací jsme se s paní doktorkou domluvily na dalším postupu v případě neúspěchu.
Hysteroskopie a genetické vyšetření.
Inseminace
Inseminace - IUI - intrauterinní inseminace.
Přišla první "hádka".
Možná bych to sem ani nepsala, kdyby mi před pár dny kamarádka neřekla, že se před první inseminaci s přítelem pohádali. Tak možná nejsme až taková vyjímka.
První návštěva v centru asistované reprodukce (CAR)
Doporučení: "Přijďte s partnerem, je to lepší když i on slyší jak a co bude probíhat.”
Partner: “Já tomu stejně nebudu rozumět, doma v klidu mi to vysvětlíš líp”.
A bylo rozhodnuto!
Začátek naší cesty
Jak jsem psala v předešlém článku - v září 2016 jsme se přestali jakkoli chránit a začali jsme si užívat.
Antikoncepci už jsem neužívala víc jak rok, menstruace chodila skoro jako hodinky, jen občas nějaký výkyv pár dní, nic nebránilo v tom abych otěhotněla.
Jenže...měsíce běžely a menstruace přicházela s železnou pravidelností.
Kdo jsem
Kdyby se mě někdo zeptal v 15-ti letech, jak vidím svojí budoucnost, nevěděla bych jakou budu mít práci, jakého muže, ale v jedné věci jsem měla jasno.
Do 25-ti budu mít první dítě, kolem 30 druhé a před 40 třetí
Haha, jak jsem byla naivní...