Otázky z IG - Peťan
Publikováno - 16.09.2020
Když jsem doma plácnul, jestli se chce případně někdo na něco zeptat, očekával jsem otázky na téma "IVF z pohledu muže", případně na téma "nový centrum, nový zážitky".
Ale, že přijdou dotazy spíše v "osobní rovině" mě popravdě řečeno, celkem překvapilo.
Ale mile, to zase musím zmínit.
Jednu chvíli jsem měl v plánu, že odpovím formou videa - přeci jen, jsem dost ukecanej a když na něco odpovídám, spíše mám problém jít na to přímo a "nejít na to od Adama" a pak je to dlouhý, nikdo to nechce číst a video mi přišlo minimálně v tomhle případě jako lepší forma.
Jenže...
Nedisponuji v současné chvíli tou "správnou technikou" a každý z aktuálních přístrojů má (podle mě) nějaké "ale".
A hlavně - kdo by se chtěl dívat na postaršího fousatýho "kluka" co u natáčení hulí a pije kafe (dobytek) :)
Pak byl plán natočit to jako mluvené slovo - skončil jsem na tom, že mikrofon co mám k dispozici je jako mluvit ve funkci vypravěče do kamen a posluchači sedí nahoře za komínem - prostě lidově řečeno - úplně na hovno no :)
A tak jsem se uchýlil k projevu psanému, i když vím, že moje čeština je občas dost bídná, slovosled jak když jsem ho někde chytal u lesa a celkově dost skáču ve "vyprávění".
Ale co, dělám to ve volném čase, bez nároku na honorář a téměř nikdy nad textem nepřemýšlím a je jen výsledkem toho co mi zrovna jede v hlavě a to se snažím v té rychlosti přenést prsty na klávesnici počítače.
Takže pokud vám při čtení naskakuje společně s pupínkem a žílou na krku i cokoli dalšího, omlouvám se vám.
Dělám jen to, co mě baví :)
A pokud byste měli (ke své smůle, já vás varoval předem) ještě nějaké dotazy, klidně i ty spojené s hlavním tématem tohohle blogu (IVF a celá ta honička kolem toho), klidně se ptejte, rád odpovím na co budu umět :)
Jaké máte koníčky a co vás baví, teda, zůstane-li nějaký volný čas po práci?
Předně bych rád řekl, že to (bohužel) mám trochu jinak, než většina "klasických koníčkářů", kteří mají svého koníčka a jemu případně věnují svůj volný čas. A tak trochu jim závidím, protože ideální je, když člověk zbytečně netříští svoji pozornost mezi několik věcí a věnuje se tak nějak naplno jen jedné (ideální případ), případně dvěma.
Já to mám bohužel trochu jinak a tak moje pozornost je celkem v háji a tříštím a tříštím, až někdy prostě a jednoduše nedělám vůbec nic a jen smutním co bych mohl, kdyby... :)
Ale taky jsem to vždycky neměl takhle blbý :)
Omlouvám se za trochu náhledu do minulosti, ale myslím si, že pro dokres toho jak to mám teď je to asi vcelku vhodné :)
A bude to (zase) dlouhý :)
Když jsem byl malej (cca do osmé třídy ZŠ), byl hlavním a v podstatě nejdůležitějším bodem "mého světa" basketbal. Já vím, zní to možná humorně, když někdo, kdo v dospělosti měří něco mezi 175-178cm (podle toho, kolik starostí je aktuálně na hrbu) hrál basket, ale je to tak :)
Budoucnost jsem viděl jasně - vrcholový sport, později obživa basketem :)
Jak taky jinak u člena týmu Rudé hvězdy že? :)
Jednoduše řečeno - "Malý ten, kdo má jen malý cíl a sláb jen ten, kdo ztratil v sebe víru" :)
A tomu jsem podřizoval všechno - 2x denně trénink, po odpoledním tréninku ještě jeden dobrovolný o samotě, chození venku jen s balónem, takže vlastně neustálý trénink :)
A k balonu později velmi úspěšně sekundovala rybařina. Ta mě držela opravdu dlouho a miloval jsem ji. Už tam byl možná takový malý předobraz pro pozdější spíše "samotářský život v tichosti" :)
To je i důvod, proč na to jdu takhle od dětství a otravuji vás tím, protože uvědomit si, že vlastně asi opravdu "všechno souvisí se vším" mi přijde vcelku zajímavý a někdy není třeba hledat vysvětlení pro některé současné "nálady a postoje" moc složitě :)
Pak v pozdějším věku byl velkým koníčkem chlast...
Respektive, abych to uvedl na správnou míru (jak příznačné že? :) ) - návštěvy hospod a to konkrétně hlavně podle hesla "čím zaplivanější, tím lepší atmosféra" :)
Co já všechno vymetl za pajzly :)
Ale atmosféru zpravidla měly, to je pravda.
Dokonce jsem si pro "svoji tehdejší partu" dělal i takový vyhledávací kolečko po těhle podnicích, kam budeme chodit :)
Ale to byla doba těch takových krásných "klasických zahulených čtyřek" (čtvrtá cenová skupina).
Ani nevím sakra, jestli ještě dneska se takhle hospody rozdělují :)
No a k tomu se tak nějak automaticky vázalo "kamarádství se závadnou společností" a vše co k tomu patřilo...
Na jednu stranu hezká doba, ale zaplaťbůh, že je pryč:)
Ono dneska by to už taky nebylo takový jako kdysi.
Potom následovalo "umělecké období" :)
Muzika mě bavila, ale...
Mělo to i svoje, jak to říct... "stinné stránky".
Když si na to teď, s odstupem času a věkem a zkušeností protřelejšího (hahaha), vzpomenu, dal bych si pár facek a víc na to raději ani nevzpomínal. Nejsem na tu dobu, z pohledu dnešního, extra pyšný, protože jako manžel a otec jsem se zrovna úplně vzorně nechoval (z pohledu syna a ducha svatého už vůbec ne :) ).
Ale zase na druhou stranu jsem rád, že i tohle jsem zažil, protože ponaučení z vlastních chyb (a přiznání si jich) je asi to nejlepší co člověk pro sebe a potažmo svoje nejbližší okolí může udělat.
Teda hlavně "uvědomění si jich" a rozhodnutí, že "takhle už tedy ne", ideálně nikdy, je fajn :)
V tomhle to má Jituška oproti mé tehdejší partnerce o dost jednodušší - mám jasno :)
Teda ne že by mě občas ve "slabších chvilkách" nelákalo si "někde brnknout", to sem tam přijde člověku na mysl, ale ta druhá strana mince je varovným zdviženým prstem, který říká "Peťane, radši ne, znáš to vole..." :)
Dalším poměrně velkým koníčkem bylo podnikání - ale až to při zaměstnání, když to člověk mohl dělat opravdu hlavně protože ho to baví a není to hlavní zdroj příjmu, ze kterého se platí složenky. To mě hodně pohltilo, ale dobré to nebylo pro moje okolí v rodině a nakonec ani pro mě ne - opět jsem na ně neměl čas.
Ale tu dobu jsem profičel jak na nějakých drogách - měl jsem sílu na všechno a v podstatě 2 roky jsem spal kolem 3 hodin denně a frčel v těžkým flow (prostě jsem do toho byl zažranej a strašně mě to bavilo).
Další stinnou stránkou týhle doby se stala moje "sociální distance" - prostě jsem nechodil mezi lidi a jen byl buď v práci, nebo jsem seděl u kompu.
A ještě jsem si blbec myslel, že to je normální a fajn a vlastně vůbec nechápal, proč moje okolí nadává. Do hospody přece nechodím (a když jsem si chtěl dát, dal jsem si doma, o samotě a někdy i slušně do trumpety), peníze vydělám (šli zpravidla stejně zpátky do firmy) a prostě "jsem hodnej".
Jenže "bejt hodnej" někdy vašim blízkým prostě nestačí...
No nedopadlo to, co se mého "mentálního vnímání okolí", moc slavně a bojuju s tím v podstatě asi tak trochu až do dneška a doma to taky nemělo velký úspěch...
Dost mě bavilo šťourání se v různých softwarech na počítačích, zkoušení a učení se pořád nových a nových věcí, nastavování pomůcek pro zlepšení produktivity a dalších asi milion věcí:)
Docela dost mě bavila i iPhone fotografie, konkrétně tzv. Street foto.
Pak přišla motorka - to jsem si už myslel, že mám konenčně vybráno a bude to "ten pravý a jediný koníček". Ale chyba lávky :)
Bavilo mě to, to zase jo. Jednu chvíli jsem do toho byl dost zažranej a chudák Jituška to musela (ostatně jako všechno a vždycky) pořád poslouchat :)
Cestování na výlety dostalo zase trochu jiný styl, ale...
Nemá cenu to rozvádět, stačí asi říct, že za poslední 2 roky jsem najel asi cca 300-400km :)
Už TO tam momentálně prostě není a dokonce jsem si řekl "prodám to" :)
A co jsem si všiml, tak jsem takovej, že jakmile mě něco zaujme (a je v podstatě jedno co to konkrétně je), tak o tom začnu vyhledávat co nejvíc informací, zapadnu do toho a jedu - a zase chudák Jituš - poslouchá a poslouchá a poslouchá, já jí "školím" a mám strašnou potřebu to s ní rozebírat a když, nedejbože, už toho je na ní moc a nějak tomu nevěnuje pozornost, obrátím zlobu proti ní, protože přece "tohle je strašně důležitý ne?" :)
Ať to není moc dlouhý román, přeskočím a řeknu už snad jen, že momentálně je těch aktivit co mě baví někdy poměrně hodně, ale asi nic není "ten správný koníček" ve správném slova smyslu jak to chápu já. Je to asi spíše v rovině takového "všeobecného zájmu, ale nic moc do hloubky".
Budu se nad tím muset zamyslet :)
Možná jsem jen moc náročný a chtěl bych, aby to co nazvu koníčkem byl asi "opravdu kůň" a ne "koník", v mém případě spíše "poník" :)
A tak mi zatím nezbývá než závidět a zároveň gratulovat těm, co mají toho svého koníčka a nepotřebují "hledat jinde". Snad se i já jednou dožiju toho svého :)
A pokud zrovna vy tu svoji kobylu máte, tak si toho važte, je to opravdu dar a váš život je oproti mému o dost jednodušší, i když zrovna třeba vám to tak nepřipadá a možná třeba zrovna vy závidíte těm, co to mají jako já :)
Jo i takový jsme, my lidi nevděčný... :)
Ale taky je možné, že nad věcma jen zbytečně moc přemýšlím (což mi občas lidi říkají - že moc přemýšlím nad významy slov). Ale takovej už jsem no :)
Jen jedno je jistý - jak už kdysi bylo řečeno - "Vším čím jsem byl, byl jsem rád" :)
Scházíte se ještě jako stará dobrá parta Stresoru?
Ááááá, koukám znalec :)
Je skvělý a vlastně jsem poctěn, že si to ještě někdo vůbec po těch letech pamatuje :)
Ne, bohužel (možná bohudík???) nescházíme. Zůstaly jen vzpomínky a ono možná lepší :) Přeci jen, za ty léta jsme se asi každej trochu změnili a hlavně - žijeme už trochu jinak (předpokládám).
Ale třeba s Honzou (kytara) jsme v kontaktu a jsem za to moc rád, přeci jen, je to kamarád se kterým jsme zažily toho opravdu hodně a někdy to byly zážitky poměrně dost divoký za těch... sakra kolik to je (přemýšlí a počítá)... no vážně 26 let??? ... ufff :)
Ale mám ty kluky samozřejmě rád, nic jsme si neudělali, jen se prostě nevídáme no.
Ale pravdou je, že by možná byla celkem legrace se sejít někdy :)
Třeba se k tomu i dokopeme :)
Proč si nechcete svou partnerku vzít za manželku?
Ufff... v mém případě to není o tom "chci nebo nechci", to bych rád zdůraznil, než budu bit jak žito :)
Ale spíše je to vzhledem asi i k mému "neustálému přemýšlení" o tom - "Proč?".
Zkusím vysvětlit, ale nevím, jestli se mi to takhle psaným projevem podaří. Tak pojďme na to...
Mohl bych samozřejmě nad tím nepřemýšlet a "udělat gesto":
Vezmeš si mě?
Ano!
Ano?
Jo!
Skvělý!
Muck, muck, štěstí a pohoda až do smrti :)
Ale...
Já si říkám, a nejen sobě, ale normálně, když se bavíme - v čem to bude jiný? Budeme tím pádem mít vztah lepší, když na to budeme mít papír? Nebo bude horší a "rutinější"? Proč bysme se měli brát?
Přiznávám a to bez mučení - kolikrát jsem už nad tím přemýšlel, ale nějak z toho nevyšlo to "Jo, pojďme do toho" :)
Jituška se vždycky tak trochu čertí, když jede kolem svatba, troubí jak blázni a já vždycky nezapomenu na to svoje volání "A až pojedete k rozvodu, tak takhle taky nezapomeňte troubit" :)
Ale na druhou stranu, kdybysme se vzali, pár věcí by bylo jednodušších - třeba legislativně tenhle stát (a asi ani žádný jiný) moc není připraven na situace, kdy spolu lidi žijí (a někdy třeba i celý život) jen tak na hromadě, bez toho "důležitýho papíru".
Občas je to jak začarovanej kruh.
A v těhle případech by sňatek leccos vyřešil, ulehčil.
Ale máme se brát kvůli tomu, že pár politiků něco uzákoní a na něco prostě kašlou? Tak to už vůbec ne.
Zatím bych to nechal otevřené, ale jak už jsem jednou napsal - není to "chci, nechci", jen v tom nevidím moc rozdílu, přínosu, změn, říkejme tomu jak chceme.
Ale chápu, že jak říká Jituška, "Každá ženská chce bejt jednou za princeznu" :)
Některým se to podaří i několikrát že jo :)
Takže? Uvidíme co přinese další čas :)
Zatím jsme těch, někdy i celkem průserových, 7 let zvládli bez papíru, tak uvidíme, co nás (konkrétně mě) přinutí ke změně a kdy to bude a jestli :)
Co děláš za práci? A máš sourozence?
Momentálně pracuji v jedné chemické firmě jako Technolog chemického provozu.
V téhle firmě už makám letos 15-tý rok a začátek byl v podstatě "u lopaty" a postupně jsem si budoval pozici až jsem ji vybudoval do dnešního stádia kancelářský krysy :)
K tomu ještě mám jako takový "vedlejšák" k současné pozici ještě funkci "Projektový manažer pro investice" - asi za odměnu :)
Ale nestěžuji si, chodím sem dobrovolně a světe div se, jsem asi jeden z mála v mém okolí, kdo si nestěžuje na peníze :)
Ale abych to uvedl na pravou míru a nedošlo k nedorozumění - nedostávám jich tolik, abych to neunesl a nebo neuměl utratit, ale beru to tak, že ráno mi nikdo pistoli u hlavy nedrží abych sem šel, bylo to moje svobodné rozhodnutí a stejně tak je jen na mě, jestli zůstanu a nebo půjdu někam jinam za lepším.
A když se na to člověk dívá tímhle pohledem, hned je to všechno jednodušší.
Rozhodně "nikdo nemůže za vaše posraný životy" jak by řekl klasik :)
Sourozence mám :)
Mám o 7 let staršího bráchu :)
PS: Jedna otázka na IVF přišla a na tu odpovím zvlášť.