Nejnovější příspěvek
Duben
Duben, to je aprílové počasí, Velikonoce, Den Země a začátek jara.
U nás byl duben o nemoci, začátku plavání, výletech a opékání špekáčků, ale pěkně popořadě.
Duben nám začal hezky :-)
Byli jsme na návštěvě u naší milované tety Denisy. Adámek si pohrál a já vypila dvě kafe.
Denisa je jedna z těch holek, kterou mi do života přinesl Instagram. Vidíme se cca jednou za měsíc až dva a vždycky je to moc fajn.
Pak jsme s Adámkem vzali babičku na návštěvu k jejímu bratrovi.
Návštěva byla v pohodě, Adámek se nakonec i rozpovídal, okouknul strejdovi zvířata a zahradu a mohli jsme jet domů.
Akorát cesta tam byla náročná, Adámek byl unavený, ale spánku se bránil, což dělá, když není čas na spánek.
Takže kňoural, vymýšlel a nic ho nebavilo.
Nakonec usnul, 5 minut před cílem cesty.
Tak jsme ještě chvíli jezdili po okolí a nakonec jsem ještě asi 15 minut seděla před domem v autě, aby se dospal.
Cestu domů naštěstí prospal celou.
Hned první sobotu nám zase začal kurz plavání.
Adámek se těšil nejen na plavání, ale hlavně na svoji bazénovou kamarádku Evelínku.
Jenže Evelínka měla po nemoci a před dovolenou a tak na plavání nedorazili celý měsíc, to bylo smutnění a těšení zároveň.
Jinak Áďa dělá zase pokroky. Sice se stále nepotápí, ale už se vrhá sám do vody, skáče ze sedu i ze stoje.
Ještě kdyby nebyl lenoch a začal se snažit plavat a ne, že ho musím pořád přidržovat, jinak jde pod vodu.
První lekce plavání a Áďa opět plný rýmy.
Naštěstí to docela dobře snášel a za pár dní byl relativně fit.
Týden jsme teda byli spíše doma, hráli jsme si a koukali na pohádky.
Akorát tedy Áďa měl první cvičení na rehabilitaci, poněvadž jako správná matka roku jsem každý den říkala, že tam musím zavolat a zrušit to a...
Zapomněla jsem na to!
A když jsem tam ráno volala, tak jsme se domluvili, že fyzio to nevadí, že má rýmu a Adámek to v pohodě zvládne.
Takže jsme nakonec jeli.
I když Adámek byl pak už celkem fit, tak byl skoro celý měsíc zahleněný, v noci chrápal a přes den při námaze zakašlal.
Ale i tak jsme už pak normálně fungovali.
V předvelikonočním týdnu jsme, jako každé pondělí, šli na čtecí kroužek do knihovny.
Po cestě jsme potkali obří košík s vajíčky, ve kterém se Adámek výjimečně i sám chtěl vyfotit.
Musím říct, že letos měly Pardubice opravdu hezkou výzdobu.
Obří vejce byly rozmístěny na několika místech ve městě.
Ve středu jsme navštívili další školku, kde si Adámek krásně pohrál a odpoledne jsme, letos poprvé, vytáhli cyklovozík a dali jsme si první letošní zmrzlinu.
Sluníčko nás nalákalo svými hřejivými paprsky, tak jsem usoudila, že je na čase koupit jarní botky.
Adámek stále nosí barefoot a ráda bych u toho zůstala.
Od začátku jezdíme pouze do jednoho obchodu a tím je Živé boty v Hradci Králové.
Vždycky to tam bylo super, poradili, změřili.
Osobně si neumím představit, že Áďovi kupuji botičky přes internet.
Tentokrát jsme bohužel trefili novou paní prodavačku, která moc nevěděla, o čem je řeč.
Nebo na mě tak bohužel působila.
Naštěstí už máme oblíbenou značku a tou je česká Jonap.
Sice jsem chtěla zkusit něco nového, ale nakonec jsme zůstali u osvědčené značky.
Na velikonoční pátek jsem měla v plánu výlet do Poděbrad na trhy.
Bohužel počasí nebylo ideální a tak jsme výlet přesunuli na sobotu, kdy jsme neměli plavání.
Jenže Adámek se ráno vzbudil a hned začal, že chce jet na výlet za zvířátky, že chce koukat na zvířátka apod.
Změna plánů.
Místo velikonočních Poděbrad, velikonoční zoo.
Už dlouho jsem měla v plánu navštívit zoo Chleby, která je od Poděbrad cca 10 minut cesty, tak jsem si říkala, že to je ideální, že spojíme Adámkovo přání s naším přáním.
Nakonec jsme ale v zoo strávili tolik času, že Poděbrady už jsme nestihli.
Jak se nám v zoo líbilo, brzy sepíšu.
Jinak my velikonoce neslavíme, byli jsme doma a byli to pro nás dny jako každé jiné.
Počasí bylo ukázkové a tak jsme byli hodně venku, Péťa udělal oheň a opekli jsme si špekáčky.
Měla jsem v plánu alespoň Adámkovi o Velikonocích něco přečíst, ale nějak na to nedošlo.
Není to zrovna můj oblíbený svátek.
Moje vzpomínky na Velikonoce nejsou úplně veselý a vlastně závidím těm, kteří si tenhle svátek užívají, těší se na něj a to, že dostanou pomlázkou berou jako srandu nebo dokonce poctu.
Já to tak nemám a uvidíme jak se k tomu časem postaví Adámek.
Po Velikonocích nás čekal nabitý týden.
V úterý jsme jeli na výměnu pneumatik a jela k nám babička.
Ve středu měl Adámek druhé cvičení na rehabce a hned po něm stříhání.
Na cvičení odmítal spolupracovat, takže přišly na řadu úplatky.
“Adámku, když budeš cvičit, tak se po cestě od kadeřnice stavíme na zákusek v Kokínu.”
Jo, na to slyšel a vše pěkně odcvičil.
U kadeřnice ani úplatky nepomůžou.
Nechápu to, jezdíme tam pravidelně, pořád ho stříhá ta stejná slečna, je na něj hodná, snaží se si s ním povídat a stejně Áďa řve, jak když ho chce zabít.
Takže s tím uřvaným, ale ostříhaným klukem jsem šla do Kokína.
Adámek si dal zákusek, já kávu. Áďa si hrál a přitom se nechal krmit, já pracovala na telefonu a vypila si teplou kávu.
Šťastný oba dva.
No a ve čtvrtek návštěva třetí školky.
Poslední týden jsme měli jet s kamarádkou a jejím chlapečkem do Herolandu.
Bohužel Maty onemocněl a tak jsem na poslední chvíli domluvila náhradní program a jeli jsme na zvířátka na statek Apolenka s jiným Máťou.
Kluky ale tentokrát zvířátka vůbec nezajímala, ale za to si parádně pohráli.
Je to super sledovat, jak už si spolu vyhrají a vymýšlí lumpárny.
A poslední den v měsíci se všude pálily čarodejnice. I u nás.
Šli jsme se s Adámkem podívat, Adámek si pohrál, opekli jsme si buřta, který má vždy připravený vesnice pro všechny děti zdarma, a šli jsme domů.
Bohužel pálení čarodejnice jsme neviděli, protože u nás zapalovali oheň az po 20.hodině a to už by Adámek nevydržel, to už doma spinkal.
A jaký byl duben pro mě?
Myslím, že jsem dočetla knihu a začala číst novou. Nestíhám to zapisovat, ani fotit, tak nevím přesný den, kdy jsem co dočetla. Trochu mi to splývá.
Taky jsem byla s mamkou v divadle - poslední představení z vánočního dárku pro mojí mamku.
A taky jsme došli k jednomu zásadnímu rozhodnutí, které nám dost změní život.
O co se jedná, si zatím nechám pro sebe (ale miminko to není).
A co Péťa?
Žije!
Ten byl chudák nemocný stejně jako Adámek a táhlo se to s ním celý měsíc.
Dostal ode mě předčasný dárek k narozeninám - Kolostrum a homeopatika.
Uvidíme, jestli to bude mít nějaký účinek.
Takový byl náš duben, i přes nemoc, si myslím, že jsme si ho parádně užili a měli jsme ho docela nabitý, tak jak to máme rádi (Já a Áďa).
Náš duben v kostce:
- viděli jsme se zase s pár přáteli
- Adámkovi začal nový kurz plavání
- Áďa i Péťa byli nemocní
- navštívili jsme zoo Chleby a statek Apolenka
- Adámek je ostříhaný a má nové boty
- byli jsme se podívat ve dvou školkách
- Adámek začal chodit na rehabilitaci
- já byla v divadle a dočetla jsem knihu
- udělali jsme důležité rozhodnutí
