Srpen
Publikováno - 04.01.2026
Půlka prázdnin v tahu a ač máme ještě měsíc před sebou, mně to vždy přijde, že srpen je o polovinu kratší a 2x rychlejší.
Začátek srpna u nás nevypadal úplně optimisticky.
Hned první srpnový den odpoledne si Áďa stěžoval, že ho bolí bříško a už kolem 18.hodiny šel spinkat.
Ráno to vypadalo, že se potřeboval jenom vyspat, a že už je v pohodě.
Bohužel to trvalo jen chvíli, od 10h se různě povaloval po gauči, říkal, že je unavený a že ho bolí nožičky.
Oběd skoro nejedl a o půl 12 už zase spinkal.
Po spinkání to vypadalo zase dobře, dokonce chtěl jíst, ale ve výsledku nic nesnědl.
Kolem 16.hodiny se malinko pozvracel.
Potom ležel na gauči, chvíli dobrý, za chvíli plakal, že ho bolí bříško, takhle se to střídalo až si mi nakonec lehl do náruče a usnul.
Po chvíli se zase vzbudil a chtěl jít spinkat do ložnice.
Tak jsme šli do koupelny, že ještě vyčistíme zuby.
Po čištění chtěl Adámek slézt ze stoličky a najednou jsem viděla, jak ho to natáhlo a jentaktak jsem to stihla ho otočit zpět k umyvadlu a veškerý obsah žaludku šel ven.
Ano, chytil střevní chřipku.
Naštěstí po tomhle zvracení se pořádně prospal a další den už bylo dobře.
Takže naše spanilá jízda po výletech mohla pokračovat.
Někdy na jaře jsem na Instagramu vyhrála vstupenky na Stezku korunami stromů v Krkonoších, tak na ně konečně došlo.
Vzali jsme sebou holky - tetu Báru s Vanesskou.
Počasí sice nebylo ideální, bylo oblačno, ale zase lepší, než kdyby bylo nějaký hrozný vedro.
Prošli jsme si stezku, děti si pak pohrály na hřišti pod stezkou, dali jsme oběd a kávu a mohli jsme zase vyrazit k domovu.
Stezka krásná, akorát s naším kochacím dítětem bychom po cestě potřebovali záchod.
Navíc jsme se trefili do dne, kdy tam byla nějaká akce, takže po cestě nahoru byly různé zastávky, například jsme si razili mince, apod.
Zkrátka jsme na stezce strávili docela dost času, myslím, že tak hodinu a půl určitě a co se nestalo, Adámek úplně nahoře potřeboval čůrat...
Záchody nikde, takže to dopadlo jak to dopadnou muselo. Adámek se počůral...
A to už se mu opravdu nestávalo dlouho. No nenaděláme nic.
Ale maminka je připravena na vše, vytáhla jsem náhradní oblečení a nenechali jsme si zkazit fajn výlet.
V prvním týdnu v srpnu se opět konal Sportovní park Pardubice.
Bylo krásně, tak jsme vyrazili sportovat.
Medaile jsme bohužel nedostali, protože když jsme byli tak v půlce, děti už byly na konci se svými silami a museli jsme jet směr domov, nabírat síly na další výlet.
Další den jsme nabrali babičku a jeli jsme jí ukázat krásy našeho kraje, který ve svém věku vůbec nezná.
Cílů jsme měli hned několik.
První byl Zámek Nové hrady.
Když jsem na tomhle zámku byla kdysi poprvé, nebylo tam vlastně nic.Zámek, před ním malý parčík a to je vše.
Dnes si troufám říct, že to může být krásný, téměř celodenní výlet.
Za zámkem se nachází francouzská zahrada, anglický park s Křížovou cestou, která vás dovede až k troskám původního hradu, v areálu zámku je také muzeum motokol, výstava klobouků, jelení a dančí obora.
Co mě mile překvapilo je dětské hřiště u hradu.
Na nádvoří zámku najdete restauraci i kavárnu. Není to teda žádná "zážitková gastronomie", ale dá se tam najíst a kávu a zákusek si taky dáte.
Po cestě domů jsme měli domluvenou návštěvu u známých kousek od Hlinska, ale měli jsme ještě čas, tak jsme si udělali zastávku na Vojtěchovské rozhledně.
Tady už jsme byli před pár lety na skútrech, super tip, když budete někde v okolí. Jet cíleně jen na tuto rozhlednu nestojí za to.
Výhledy jsou krásný, pod rozhlednou je pěkné posezení, u paní v pokladně si můžete koupit nanuk a jestli si dobře pamatuji, byl tam i automat na kávu.
Ale přeci jen, je to výlet jen na chvíli.
Protože se prázdniny krátily a my jsme si chtěli s Adámkem ještě co nejvíce užít, než nám začnou povinnosti, vyrazili jsme zase na pár dní za našimi kamarády do Kamenice.
To je taková dovolená hlavně pro mě, nemusím totiž vařit.
Adámek zas má svého oblíbeného kamaráda Máťu.
A teta Veru to prostě musí nějak přežít 😂
Veru s Máťou nás tentokrát vzali na výlet do Říčan, na kuličkovou dráhu do Zruče nad Sázavou a do Hulic do Vodního domu.
Říčany krásný, mně se ty lávky přes vodu moc líbí, ale je to teda něco na moje nervy.
Pořád jsem jen hlídala a okřikovala Áďu, aby tam nespadl.
Z kuličkové dráhy jsme byli tak nějak (asi) smutný všichni.
Od influencerů to vždycky vypadalo takový velký a pěkný.
Realita byla taková, že je to malý, příkrý kopec, kde jsem čekala, že se Adámek rozmlátí.
Milion lidí, takže uhlídat tu svojí kuličku byl pomalu nadlidský výkon a ve výsledku Adámka víc bavili prolézačky a ten zbytek kolem.
Jako za mě, tam už bych asi nemusela.
Jelikož byly šílený vedra, tak Vodní dům byl stejně tak jako kuličková dráha nacpaný lidmi.
Nejdřív to vypadalo, že ani nezaparkujeme. Nakonec se zadařilo. Kluci si pohráli ve vodě, nakrmili přežraný ryby, rozloučili jsme se a jeli každý svým směrem.
Mohly to být krásný tři dny, kdybych neměla před menstruací a nebyly takový vedra.
To je pro mě docela vražedná kombinace. Byla jsem tak šíleně unavená, bez energie, že být doma, tak jen ležím a plácáme se po baráku.
Po příjezdu domů, jsem Péťu informovala, že Invia a knihkupectví Luxor vyhlásili soutěž o poukazy na dovolenou a na knížky a že to chci vyhrát.
Pár dní jsem přemýšlela, koukala jsem, co tam přidávají ostatní a v sobotu 16.8. jsem naskládala všechny svoje knihy do tašek, vynosila jsem je ven a řekla jsem, že prostě něco vymyslíme.
Mě napadlo, si z knih udělat křeslo a sednout si na něj s knihou v ruce.
Péťa ale měl lepší nápad. Jelikož všechny ty knihy mám stále nepřečtené, tak vymyslel fotku i s příspěvkem viz níže.
Z jedné soutěžní fotky nakonec vzniklo několik skvělých fotek do rodinného alba.
V neděli jsme jeli oslavit narozeniny Adámkovy kamarádky Vanessky, a to bysme nebyli my, abychom zase hned někam nefrčeli.
Takže po oslavě rychle sbalit kufry a v pondělí po obědě hurá za dobrodružstvím.
Naše cesta tentorkát vedla na hory, do Špindlerova Mlýna. A opět s Veru a Máťou a ještě s Ráďou a Rózkou.
Dobrodružství nás čekalo hned ve Vrchlabí, kde jsme měli sraz u obchoďáku abysme si nakoupili.
Sotva jsem vystoupila z auta, slyšela jsem nějaký křik.
Muž z jedné nejmenované menšiny, ukradl chlapovi z vozíku tašku s nákupem a předpokládám, že i s peněženkou.
Když se chtěl chlapík bránit, obestoupili ho další 3, takže byl rád, že vycouval, ještě si je natočil na mobil, jak odjíždějí.
No neměla jsem dobrý pocit. A ještě hůř mi bylo, když jsem viděla, jak se blíží jiná podobná partička.
Příště bych se tomuto městu vyhnula obloukem.
Jinak jsme si 5 dní dovolené (i s cestami) užili parádně.
Jeli jsme lanovkou na Medvědín, došli k prameni Labe, Adámek si vyzkoušel horskou túru po boudách, připomněl si, jak se spí v nosítku, viděl sněžnou rolbu (zaparkovanou, uff), jel na bobovce, viděl hasičské auto zblízka a dokonce do něj mohl i vlézt.
Hlavně si užil své kamarády.
Mně zase tak hej nebylo. Ale co už... Takový je úděl nás žen.
Po návratu domů nás čekala ještě jedna radost, Bartolomějská pouť v Heřmanově Městci.
Péťa poutě nemá rád, já ano a je to jedna z mála věcí, které jsem si užívala s taťkou, protože ten narozdíl od mojí mamky, vlezl se mnou na všechno.
Adámek by taky nejradši na všechno. Ale dopředu jsme si určili na kolik atrakcí se půjde, co si koupíme a tak jsme si to parádně užili.
Poslední srpnový týden byl už spíše o klidu doma, koupě prvních bačkůrek, atd.
A čekal nás poslední výlet. Do Prahy.
Adámka čekala první dentální hygiena.
Paní Adámkovi prohlédla zoubky, ukázala jak správně čistit a na který místa si dávat pozor.
Šlo nám hlavně o to, aby se nebál, aby si zvykal, že se nechodí jen k paní zubařce, ale i na dentální hygienu.
30. srpna jsme připravili pro Adámka a jeho kamarády oslavu na ukončení pohody s maminkami a nástupu do školky.
Pro maminky jsme připravili diplom za úspěšné absolvování rodičovské dovolené.
Oslava to byla poněkud smutná.
Z asi 6 pozvaných děti dorazilo jedno.
A to jsme měli i dort.
Takový byl náš srpen.
Nabitý zážitky od začátku do konce.
A jak jsem se měla já?
Tento měsíc mi dal zabrat po fyzické stránce.
Kombinace menstruace a vedra, je sama o sobě dost vyčerpávající. A já si ještě naložila na záda krosnu, na břicho spícího Adámka v nosítku a šlapala jsem na Pramen Labe.
Protože když já řeknu, že někam dojdu, tak tam prostě dojdu, i kdybych měla vypustit duši.
Náš srpen v kostce:
- Adámkovo poprvé - střevní chřipka, bačkůrky, dentální hygiena, horská túra, lanovka
- navštívili jsme asi 9 nových míst
- byli jsme na dovolené na horách a taky v Kamenici u kamarádů