Shrnutí roku 2024
Publikováno - 04.01.2025
Na začátku tohoto roku jsem si říkala, že každý měsíc napíšu článek, co jsme ten měsíc prožili, co se povedlo a co naopak vůbec ne.
No...
Nepovedlo se.
Čas letěl jak splašený, zážitků, úspěchů a fuck-upů bylo nepočítaně.
Je konec roku, pokusím se alespoň o malé shrnutí.
Adámek
Ten kluk, ten urazil za ten rok neuvěřitelný kus cesty.
Z miminka, které na začátku roku sotva chodilo (začal chodit v polovině listopadu 2023), uměl říct zhruba 3 slova, nosil plenky a spal dvakrát denně, se stal chlapeček, který jezdí na koloodrážedle, mele od rána do večera, je komplet odplenkovaný a spinká po "drastickém" zásahu maminky jednou denně.
Na začátku roku jsme vyrazili do Ikey, koupili jsme první stoleček a židličky a schůdky ke kuchyňské lince (levná varianta učící věže).
Adámkova nejoblíbenější činnost prvního půl roku ale bylo, chodit s kufrem a batohem po baráku - jel na dovolenou :-)
V únoru jsme pořídili první odrážedlo od Kinderkraft, na kterém poctivě trénoval.
Když konečně na začátku listopadu dorostl tak, aby dosáhl z Firstbiku, bez nějakých problémů sedl a jel.
Někdy začátkem jara začal Adámek víc a víc opakovat různá nahodilá slova, až najednou poskládal jednoduchou větu a teď mele tak, že občas vypínám.
Ráno otevře dřív pusu než oči a večer naopak, kolikrát už má oči zavřené a pusinka ještě povídá.
Nemluví dokonale, někdy rychle drmolí a někdy mám pocit, že mu rozumím jen já.
Ale umí spoustu básniček, převypráví zkrácené verze pohádek, nebo si pamatuje hlášky z pohádek.
Jeho oblíbená je: “Kůzlátka, děťátka, otevřete vrátka, maminka přišla, mlíčko přinesla.”
Občas si i něco domyslí, například: “mlíčko přinesla na papání a ochutnání.”
Vymýšlí si i vlastní texty básniček, nejvíc milujeme konec Skákal pes.
Adámkova verze je: “hop a skákal přes bobek.” :-)
Tohle má jistě po tatínkovi, já jsem na to marná.
Taky často a rád zpívá a nejradši s tatínkem.
Tatínek začne a Adámek doplňuje slova.
Áďovi nejoblíbenější hračky jsou stále knihy (a vše co jezdí - auta, traktory, vlaky), kéž by mu to zůstalo, i když je to někdy už trochu na hlavu.
Poslední měsíce se ale i v tomto začíná měnit, s rozvojem řeči si totiž začíná "číst" sám.
Velký kus urazil Adámek i v osamostatňování.
Na začátku roku to bylo pořád jen máma, máma. Dokonce měl období, že ani o tatínka nestál a jak ho viděl, tak plakal.
S příchodem druhých narozenin se ale začal osamostatňovat.
Pořád mě potřebuje, pořád nechce usínat sám, pořád se mnou spí v posteli.
Ale už se na hřišti nebo v herničce bez problémů vzdálí a jde si hrát s ostatními dětmi.
Na návštěvě už mi nesedí celou dobu na klíně a když přijde někdo k nám, tak už se většinou ani nestydí. Zaleží samozřejmě na tom, jak často dotyčného vídá.
Malými krůčky už se dostáváme i k tomu, že si Áďa hraje sám a já dělám něco jiného.
Jde to pomalu, velmi ztuha, ale makáme na tom. Společně.
V zimě jsme taky začali bojovat s koupáním a hlavně mytím vlásků.
Takže jsem přihlásila Adámka na jarní kurz plavání a už za sebou máme i podzimní.
Tam teda zamakal neskutečně.
Adámka nepotápím pokud si to nepřeje, proto jsem s ním nechodila na plavání dokud si to neuměl sám rozhodnout.
Teď už si sám řekne, co chce a co ne.
K potápění jako takovému ještě moc nedošlo, ale už si nechá umýt vlasy pod sprchou, zabublá do vody pusinkou a to je za mě víc, než jsem si dokázala představit.
Hlavně se ale na plavání těší, už tam všechny pozdraví, spolupracuje a instruktorka na něj může i sáhnout.
Neuvěřitelné.
I instruktorky Áďu na konci podzimního kurzu chválili, že je vidět, že na sobě zamakal.
Týden po 2. narozeninách taky Áďa přestal nosit plenky.
Sice je občas nehoda, když se zabere do činnosti, ale to mi přijde normální.
Jsou dny, kdy se to nestane vůbec a jsou dny, kdy i 2x za sebou.
Záleží taky na tom, jak hodně je unavený.
A na štědrý den večer před spaním řekl: “Nechci plenku, nepočůám, budím se.” A od té doby je bez plenky i na spaní.
To jsme nijak netrénovali, věděla jsem, že co se spánku týká, je po mně.
Vzbudit ho je nemožné, když chce spát.
Stejně by se nevyčůral, jen bych mu narušila spánek.
Tak jsem to nechala být a došel k tomu sám.
Jediný co jsem proto udělala je, že jsme si o tom povídali a každou noc máme nočník u postele.
Na záchod máme daleko.
Jsou ale věci, které se Adámkovi nedaří.
Možná mu spíš nepůjdou, nebude na to mít vlohy.
Je to puzzle a vlastně vše, na co potřebuje prostorovou představivost.
Taky bojujeme s oblékáním. Oba.
Byla jsem zvyklá, že Áďovi oblékání nedělá problém, cokoli na hlavě miluje a vše je bez problémů.
Jsou to tak dva měsíce, co se z oblékání stal horor.
Jakmile se má jít převlíkat, potřebuje si nutně hrát, naprosto mě ignoruje. Když už přijde na místo, kde k tomu má dojít, tak po mně leze, skáče a já nevím, co ještě.
Prostě dělá všechno proto, aby se nemusel převlíkat.
A já samozřejmě nevydržím a bouchnu, křičím na celý barák a rvu to na něj nasílím.
Ne, nejsem na to pyšná.
Ano, je to blbě.
Ale já jsem prostě taky jenom člověk.
Snažím se, fakt jo.
Už večer, den předem, mu řeknu, že někam pojedeme, že budeme ráno spěchat, že je potřeba se nasnídat a oblékat v čas, který určím.
Ráno vstáváme s předstihem, nasnídá se, pak mu dám čas na hraní, zatím se připravím já.
Během tý doby mu několikrát řeknu, že se bude převlékat a že pak už musíme odjet.
I přesto to z 90% dopadne stejně.
Celkově se Adámek s nástupem podzimu změnil.
Má to svojí příčinu a tou je zimní čas.
Zímní čas mu od miminka nevyhovuje.
S nástupem zimního času mu nejde ráno spát, i přesto, že je unavený a nakonec je vzhůru cca od 5:00 hodin.
S tím souvisí i to oblékání, když máme někam vyjet po 8. hodině, už je zkrátka unavený, protivný, všechno ho otravuje.
Popravdě nevím co s tím.
Dodržujeme režim, chodí spát brzy, ve stejný čas, atd.
Kdyby mi někdo chtěl radit - ne, nefunguje ho dát spát déle, spíše naopak, o to horší je noc a je ráno ještě dřív vzhůru.
Ale až na tyhle “drobnosti” se za ten rok stal z Adámka super parťák, se kterým máme spousty zážitků.
Zážitky
Řekla bych, že rok 2024 byl naplněn zážitky až po okraj.
Naše taková klasika a srdeční záležitost je centrum našeho hlavního města, Prahy.
Navíc letos jezdil do Prahy taky Péťa k zubaři, tak jsme se s ním vždy svezli.
Já si dala kávu v Českém rozhlase, Adámek pokoukal po tramvajích a pak jsme šli na domluvená randíčka.
Ale nebyla jen Praha, bylo toho víc.
Byli jsme na poutích, Adámek seděl v bagru, jeli jsme vlakem, byli jsme na zámku, na koupališti, každý měsíc v našem milovaném Kokínu (kavárna).
Taky jsme stihli navštívit 3x zoo, nějaký ten zoopark, oboru, záchrannou stanici.
V rámci některého z těchto výletů jsme mohli krmit žirafy nebo rejnoky.
Dokonce jsme navštívili poprvé výstavu na zámku a 2x jsme byli na představení "Týbrďo, divadlo".
Zajeli jsme omrknout zahájení moto sezony v Poděbradech, kde si Áďa mohl sednout na Harleye.
Byli jsme taky vyzkoušet první "atrakce" jako je Heroland nebo Baldův svět.
A omrknout dinosaury do dinoparku.
Jeli jsme vlakem na adventní trhy, vyzkoušeli jsme i tramvaj a metro.
Byli jsme na desítkách, možná i stovkách návštěv za našimi přáteli.
Několikrát jsme se jeli podívat do našich oblíbených Častolovic.
Párkrát jsme vyjeli na kole s cyklovozíkem.
Zdolali jsme rozhlednu Báru.
Chodili jsme na hřiště a na oblíbené procházky.
Ale hlavně jsme letěli letadlem k moři.
Pro někoho naprosto banální věc a rutina, kterou má každý měsíc, pro nás obrovský zážitek, který jsme si moc užili.
Navštívili jsme Rhodos a bylo to úžasný.
Během léta jsme podnikli ještě dvě menší "dovolené" po Čechách.
Byli jsme v Krkonoších s partou dalších maminek a jejich dětí a pak s babičkou v Luhačovicích.
Oboje bylo super, Adámek byl ve svém živlu a tak jsem i já byla spokojená.
Pro Adámka byl i velký zážitek obyčejná návštěva u babičky.
U babičky před barákem letos dělali nové parkoviště a silnici.
Tak tam vydržel klidně hodinu stát u okna a pozorovat všechny ty stroje.
Bylo toho dost, pár věcí ale nevyšlo.
Opět jsme nenavštívili Dýňový svět, kde jsme 2x měli rezervaci a pokaždé jsme to nakonec museli zrušit.
Nebyli jsme v žádném muzeu, i když jsem je měla v plánu.
Určitě toho bylo v plánu mnohem víc, už si to ani nepamatuji.
Já
A jaký byl rok 2024 pro mě?
Krásný, i náročný, šťastný i smutný.
Uvařila jsem spousty jídel a upekla alespoň 20 vánoček. První už v únoru. :-)
Přečetla jsem 13 knih, myslela jsem, že jich bude víc, ale bohužel.
Sleduji pravidelně 2 seriály a viděla jsem 4 vánoční filmy.
Byla jsem jednou v divadle a jednou na koncertě.
Vypila jsem hodně kafe, snědla moc zákusků a přibrala pár kil.
Opakovaně jsem se nutila ke cvičení a bylo to marný.
Největší stres jsem zažila na letišti na Rhodosu, kde jsem nikomu nerozuměla ani slovo a když jsme konečně byli odbavení a už jsme jen čekali na letadlo, byla jsem zralá na panáka, kdybych pila.
Tak jsem si dala alespoň kafe.
Moje největší vystoupení z komfortní zóny ale teprve mělo přijít.
Byl to rozhodně pobyt s dalšími maminkami a jejich dětmi v Krkonoších.
Před pár lety bych na takovou nabídku automaticky řekla ne.
Teď jsem bez rozmyslu řekla ano, prostě jsem cítila, že tohle bude super.
Taky jsem chtěla aby Adámek poznal zase nové děti a strávil s nimi nějaký čas.
A jsem ráda, že mě moje intuice nezklamala a super to bylo. Dokonce se chystáme v nejbližších dnech na opakování :-)
Celkově bych řekla, že jsme měli krásný rok, kdyby nebylo Péťových zubů.
Problémy začaly někdy na začátku roku a táhnou se dodnes.
Když už to vypadalo, že se blýská na lepší časy, tak musel jet akutně 23.12. znovu do Prahy a vytrhli mu další zub.
Tak takový byl náš rok 2024.
Do roku 2025 mám spousty snů a přání.
Čeká nás posledních 8 měsíců pohodičky doma.
Pak nastoupí Adámek do školky a já do práce.
Přála bych si, abysme mohli zase výletovat, abysme alespoň na týden letěli k moři, abysme strávili pár hezkých dní mimo domov.
Chtěla bych taky víc psát a číst.
Taky bych si chtěla udělat nějakou rutinu ve vaření a cvičení.
A začít péct chleba, protože kdo nepeče, jako by nebyl :-)
Ale hlavně bych se chtěla víc smát a méně křičet.
Tak vítej roku 2025 a buď prostě fajn, minimálně tak jako Tvůj předchůdce.