Říjen - imunologie
Publikováno - 14.11.2020
Jestli se mi všechny měsíce tohoto roku zdály krátký a rychlý, tak říjen mi ukázal jak dokáže být dlouhý a pomalý.
Dlouhý byl jak týden před výplatou a vlekl se jak žvýkačka.
5.10. jsem podstoupila hysteroskopii, při které mi odstranili septum (viz minulý článek zde), dodržovala jsem šestinedělí a protože mi volala dr. z CAR, že by mě do 14 dnů od výkonu někdo měl vidět, řekla jsem, že si to zařídím u svého obvodního gynekologa, abych kvůli tomu nemusela do Prahy, nic mě nebolelo, netrápilo, tak mi ta cesta připadala zbytečná.
Nadávám si ještě teď, že jsem radši nejela za svou milou paní doktorkou do Prahy.
Můj dr. mě vzal až za 3 týdny, protože nejdřív měl dovolenou, pak já menstruaci, pak už zas měl plno a zkrátka to tak vyšlo. Šla jsem tam s tím, že jsem v pohodě, nemám žádný problém, nic mě nebolí, dodržuji šestinedělí a těším se na kontrolu v hysteroskopické poradně v Praze.
Takže... ledovou sprchu jsem dostala hned mezi dveřmi:
“Tak koukám, že jste byla jinde.”
Dr. koukal do papírů a pokračoval:
“Tak jestli si myslíte, že vám odstranili přepážku a tím se vyřešil váš problém s potrácením, tak vám rovnou říkám, že ne. Přepážku má mnoho žen, často se to dozvědí až při císařském řezu nebo ve stáří, rozhodně to ničemu nevadí a není to příčinou potratů.”
Zmohla jsem se jen na: “paní doktorka v Praze má jiný názor.”
Dr. “Přál bych vám abych se mýlil, ale podle mě to není příčina neplodnosti, ani potratů.”
Očividně byl pan doktor velmi dobře naladěn, takže pokračoval svoji krasojízdu:
Při ultrazvuku: “Sliznici máte jen 5mm, s tím jako taky neotěhotníte.”
Já, už trošku bojovná: “Ale pane doktore, v Praze jsem jí měla vždy 8mm.”
Dr. “U mě jí vždycky máte 5 mm, tak nevím co v Praze měří, ale říkám vám, že to je na těhotenství málo.”
Jako bych to asi nevěděla a slyšela hodnoty sliznice poprvé v životě.
Dr. “Taky máte zakloněnou dělohu a vidíte to tady” ukazoval na obrazovce ultrazvuku, “to by mělo být takhle rovně a vy to máte takhle trochu prohloubený. Určitě vám udělají tu hysteroskopii znovu.”
Chtěla jsem přejet na pozitivní vlnu:
“Ale jinak mi všechno vyšlo perfektně, AMH mám dokonce trošku vyšší a vajíček ažaž, jak říká můj chlap: hotová nosnice.”
Zasmála jsem se jen já.
A aby toho nebylo málo, tak pan doktor jel dál svoji spanilou jízdu.
Dr. “Taky byste měla něco udělat s váhou, víte bulimičky hubnou, hubnou až se dostanou pod hranici váhy, kdy ztratí menstruaci a tím i schopnost plodnosti.”
Já: “Ale pane doktore, já nejsem žádná bulimička. Vážím 46kg, měřím 153 až 155 cm, myslím si, že je to optimální váha. Navíc jestli na něco fakt nejsem líná, tak je to se nažrat a zvracení nesnáším, nezvracím ani když je mi blbě.”
Dr. “Hmm, no ale víte, měli jsme tady jednu,která vážila 45 kg a když otěhotněla, tak zhubla na 37 až 39 kg a rodila děti jak na běžícím páse a dávala je do ústavů až jí nakonec někdo udělal sterilizaci.”
Cenu za empatii roku 2020 dostává...
Jo, to přesně ženská, které se nedaří otěhotnět potřebuje slyšet.
To už jsem se teda zvedla k odchodu.
Jakmile jsem vyšla ven, chtělo se mi brečet a volala jsem Péťovi, co všechno jsem si vyslechla, ten mě racionálně utěšoval po telefonu, a pak i doma, tím, že doktoři v Praze, navíc u Apolináře, vidí za svůj pracovní život více různých případů než dr. na malém městě, kde mu do ordinace i do nemocnice chodí hlavně ženské na prevenci a s fyziologickým těhotenstvím.
Popravdě mě pan doktor docela rozhodil, ale naštěstí mám skvělého muže a ten mě zase srovnal ho normálu.
Každopádně si myslím, že trocha empatie by neuškodila a dr. si může myslet, co chce, ale měl si to nechat pro sebe.
Stejně jako to v ordinaci dělám já, jsem známá tím, že mám na vše svůj názor, ale je jen můj a nikomu ho neříkám a už vůbec nevnucuji, řeknu jen fakta a víc už je na rodičích.
Každopádně se vůbec netěším na prosincovou preventivní prohlídku.
Za to rozhovor s paní doktorkou z imunologie, to bylo pohlazení po duši, i když není vše v pořádku, jak jsem očekávala.
Na imunologii jsem původně měla jet osobně, ale protože jsem předpokládala, že bude vše v pořádku, přišla mi tato cesta zbytečná a zavolala jsem tam sestřičce, zda by nebylo možné to přehodit na telefonickou konzultaci. Paní doktorka mi měla volat v čase, kdy jsem byla objednaná, ale měla čas dřív a volala už ráno.
Nejdřív se mě zeptala jak se mám, v jaké fázi teď jsme a co plánujeme.
Tak jsem jí vše řekla - odstranění septa, šestinedělí a kontrola v poradně.
Pak jsme přešli k výsledkům.
“Vše je v pořádku” vyjmenovávala různý názvy, hodnoty, kterým sama nerozumím, “Ale máte primární komplementopatii - deficit mannan vázajícího proteinu (MBP)”
Uff, cože to říkala?
Řeknu vám tajemství, nepamatuji si to do dneška, zkopírovala jsem to ze zprávy, kterou mi pak paní doktorka poslala do emailu. Rozumím tomu jako koza petrželi, možná i méně... určitě méně než ta koza.
Ale dr. mi to jednoduše, krásně vysvětlila.
Má to velké procento populace, je to asi jako u tý přepážky, části lidí to nevadí a vlastně ani nevědí, že to mají a části to komplikuje život.
Tenhle prevít, co mám, může způsobovat potraty v druhém trimestru, kdy tím, že mi chybí, nedokáže správně reagovat a dojde k infekci plodových obalů.
Jak už jsem psala, nemusí k tomu vůbec dojít, ale jak říkala dr.: “vzhledem k vaší anamnéze a tomu, že to víme, radši se podle toho zařídíme. Takže budete si zavádět utrogestan déle než je běžné, budete si aplikovat clexane déle než je běžné a přidáme imunoglobuliny a časté kontroly u nás. Takže vás poprosím abyste nám dala vědět až se budete chystat na IVF abysme s vámi počítali, jakmile zjistíte, že jste těhotná, tak se objednáte a řekneme si další postup. Prekoncepčně na toto bohužel není žádná substituce. Celkově toto ještě není moc vybádané, ale už toho víme dost, abysme předešli nějaké komplikaci.”
Řeknu vám, že zatímco od mého obvodního gynekologa jsem šla úplně rozladěná, bez nálady a se známým strachem, že nebudu mít miminko nikdy, tak po hovoru s paní doktorkou, i přesto, co mi řekla, jsem byla naprosto v klidu a vím, že to zvládneme.
Když mi pak přišla do mailu zpráva a v ní bylo “Clexane a utrogestan s možností aplikace až do 35.týdne těhotenství a k tomu přidáme od průkazu těhotenského testu IMIG (např. Igamplia 5 ml / 800 mg i.m. á 2 týdny, alternativou je SCIG Cuvitru s možnost domácích samoaplikací s.c. infuzí po zaučení)” vypadlo ze mě jen “BUDE PRDEL”, jak říkají holky 3v1.
Obzvlášť, když od 38.týdne těhotenství si mám zas píchat clexane z indikace hematologů a to až do konce šestinedělí.
Budu jako cedník.
Ale co... hlavně když to dotáhneme do zdárného cíle, tedy ke zdravému miminku v našem náručí.
Trošku jsem měla obavu, co na to řekne Peťan, hlavně tedy na časté kontroly na imunologii v Praze, ale ten můj chlap mě dokáže stále překvapovat.
Vzal to úplně v pohodě, řekl mi na to: “Když je to potřeba, tak se nedá nic dělat, jedinou věc nechápu, jak to, že předtím v tom centru dva roky říkali, že je vše ok a tady za pár měsíců už jsou dva, v mých očích, docela zásadní problémy.”
Ha, to by mě taky zajímalo a jsem fakt ráda, že jsem se rozhodla pro změnu.
Taky jsem jen tak mezi řečí pronesla, že kdyby bylo možné, co nejdéle v těhotenství chodit do CAR nebo jinam k naší paní doktorce, tak bych to brala, obzvlášť když už stejně budeme muset jezdit na imunologii. Samozřejmě to je ještě ve hvězdách, jsou to jen předčasné úvahy “co by, kdyby...”
Jen mám obavy jakou náladu bude mít dr. příště, někdy si říkám, že jsem asi k těm doktorům moc kritická, ale když pak vidím, že to jde být milý, empatický, tak mě, to prostě štve, že někdo takový není.
Navíc jsem citlivka, hlavně poslední roky a všechno hned obrečím.
Chci si to vytoužené těhotenství v rámci možností užít a ne se bát každý kontroly, co na mě dr. zas vybalí. Já vím, že se budu bát, ale víte jak to myslím...
No uvidíme, zatím těhotná nejsem.
Momentálně odpočítávám dny do kontroly v hysteroskopické poradně u Apolináře a jsem trochu nervózní z toho, že zatím nedorazila plánovaná menstruace (ne, nejsem těhotná, opravdu jsme dodrželi šestinedělí) a že se budu muset přeobjednat, to by mě asi kleplo.
Jinak se máme fajn, chodíme do práce a o víkendech si užíváme společně strávený čas - čtěte: vařím, peču, žereme, Peťan se válí na gauči a já momentálně vyšívám.
Stále máme “smíchu plný domeček”.
Jen mě chybí moje milované kamarádky, což se občas odrazí na mé náladě.
Zvířátka se mají čile k světu, Sárinka je stále více a více rozmazlená, pan Teo je stále důležitý hlídač dvorku (takže neustále zachraňuji ježky z jeho spárů), madam Kočičáková si dělá tukové zásoby na zimu a když má náladu, tak se příjde pomazlit a nové slepičky začínají snášet vajíčka, jupííí.
Jen ve voliéře mám smutno, ale snad na jaře konečně dokončíme novou a bude se od nás zase rozléhat veselé štěbetání.
Přejeme vám hodně zdraví a užívejte posledních podzimních dní než se přehoupneme do adventu.
