Školka č. 2 - vesnická malotřídka
Publikováno - 11.05.2025
Tentokrát jsme se vydali do malé školky ve vedlejší vesnici.
Jedná se o pobočku jedné státní školky ve městě.
Jak to probíhalo
Tady byl klasický den otevřených dveří pro všechny, kdo se chtějí přijít podívat.
Přijít jsme mohli kdykoli od 9h do 11h.
My jsme dorazili přesně na 9.hodinu a odcházeli jsme v 11:15.
S námi tam byly další 3 maminky s dětmi.
Takže žádný nával.
Zúčastnili jsme se běžného školkového dopoledne.
Na informačním plakátku bylo, že děti si mohou dát se školkovými dětmi svačinku a pak si s nimi pohrát.
Jak už jsem psala výše, my jsme dorazili na 9.hodinu.
Paní učitelka nás zavedla do třídy, řekla nám, ať se porozhlédneme, případně se připojíme k dětem a že za námi pak dorazí.
Část dětí něco tvořila, část si hrála.
Nesledovala jsem časy, ale po nějaké době učitelky zahlásily úklid hraček a šlo se na elipsu, kde se děti pozdravili a paní učitelka jim rozdala nějaký kartičky a děti se měly s těmi kartičkami hlásit, co chtějí dělat.
Byli jsme tam před velikonocemi, takže měly velikonoční tématiku.
Část šla zdobit vajíčka, část hledala po třídě rozvěšené zajíčky a lepila jim ocásky a část měla za úkol udělat si vajíčka na zemi z kruhu a zdobit je kostkami.
Tohle trvalo asi 20 minut, kdo chtěl, dál zdobil, zbytek si šel hrát.
Nějak po 10.hodině paní učitelky opět zahlásily úklid hraček a příprava na odchod na zahradu.
Na zahradě už byly až do oběda.
Kdy měly tu svačinu netuším. Já měla naštěstí sebou svojí, takže když měl Adámek hlad, sedli jsme si bokem, abysme neprovokovali a najedli jsme se.
Obdobně probíhá každý den.
Buď jdou na zahradu nebo na procházku.
Po obědě jdou odpočívat a potom si hrají ve třídě nebo venku, podle počasí.
Jinak jim jídlo vozí z kmenové školky ve městě.
Co se mi líbilo
Prostředí/lokalita
Školku máme 2 km od domu, je umístěna na okraji vesnice, v bývalém zámku. Okolo je menší zámecký park.
Zámek zvenku působí zchátrale, ale vevnitř mají krásné, čisté a barevné prostory.
Třída jsou v podstatě dvě menší místnosti.
Mají krásné, nerozbité hračky - lego, kolejnice, domeček pro panenky, kostky a já nevím, co ještě.
Pod pojmem zámecký park si představte takovou větší zahradu se stromy.
Nějakou kašnu apod., byste hledali marně.
Ale i tak je to pěkný, není to prostě v sídlištní zástavbě.
Školka má část parku oplocenou, kde mají pískoviště, houpačku, skluzavku a zahradní domek na úschovu hraček.
Hodně času tráví venku, ať už na zahradě nebo na procházce.
Máme to od domova opravdu kousek, navíc já to mám po cestě do práce, takže bych nemusela nikam dojíždět.
Pokud by vyzvedával Péťa, tak z práce pohodlně dojede vlakem, který staví kousek od školky.
Domů by to zvládli i procházkou, případně by Adámek mohl jet na firstbiku.
Nebo na kole s cyklovozíkem.
Co se týká prostředí, tak musím říct, že jsem se tam cítila velmi dobře.
Počet dětí
Jak jsem psala v úvodu, jedná se o vesnickou malotřídku s maximálním počtem 25 dětí.
Ve třídě mají i 1-2 děti s nějakou diagnozou, které potřebují péči asistenta.
To kolik takových dětí a hlavně jak náročných tam mají, ovlivňuje celkový počet dětí.
Zkrátka ve výsledku jich tam 25 není.
Program “Začít spolu”
Na webu mají velmi krásně popsané jak s dětmi pracují v rámci programu “Začít spolu.”
Ovšem jaká je realita, bohužel netuším.
Co se mi nelíbilo
Adaptace
Na otázku “Jak tady přistupujete k adaptaci dítěte” my bylo odpovězeno:
“Když budete vědět, že je Váš syn přijat, tak si sem můžete v průběhu června jednou za týden přijít pohrát. Jinak prostě 1.září nastoupí.”
Já: ”A můžu tady s ním ze začátku být, když to bude potřeba?”
Odpověď: “To si neumím představit, jak by to fungovalo, kdyby tady mělo být x rodičů s dětmi.”
Já: “Já si myslím, že to pro to dítě musí být hrozný šok, když do teď byl 24/7 se mnou, max s tatínkem a vyjímečně pár hodin s babičkou a najednou bych mu řekla, že tady musí zůstat s úplně cizími lidmi sám.”
Odpověď: “To máte pravdu, ale oni si zvyknou.”
Jak jako oni si zvyknou? Ano, jsou to děti, ano zvyknou si. Já to beru.
Ale taky beru to, jak bych se cítila já a to jsem dospělá.
Taky když někam jdu a nikoho tam neznám, tak je to pro mě hodně těžké a je příjemnější, když tam člověk někoho známého má.
A že si můžeme přijít pohrát je fajn, ale za 2 měsíce to zapomene a budeme zase na úplném začátku.
Aktivity
Na otázku: “A rozvíjíte nějak ty děti?”, my bylo sice vyjmenováno x věcí (grafomotorická cvičení, logopedická cvičení), ale výsledek byl ten, že jediné co s nimi dělají je, že něco vyrábí.
A to asi hodně, to je pravda.
Ale jinak mi přišlo, že tam s nimi nedělají nic.
Když jsem se ptala známé, tak mi bylo řečeno, že si tam děti jen hrají.
Je pravda, že její syn tam chodil už před x lety, ale po návštěvě školky, nemám nějaký valný mínění, že se něco změnilo.
Upřimně, při sezení na elipse jsem vůbec nechápala, co ta učitelka po těch dětech chce a na co se to vlastně hlásí.
Proti Montessori si tady opravdu jen hrají a učitelky jsou pouze dozor.
Učitelky
Na ten počet dětí a s ohledem na jedno dítko se zvláštním režimem, jsou zde 2 učitelky, jedna asistentka a pak jedna paní, která chystá dětem to jídlo, pak zase uklízí a v mezičase jsem viděla, že si s dětmi taky hraje.
Učitelky byly milé, dotazy zodpovídaly (hlavně teda jedna) ochotně.
Když přihlédnu k tomu, že Adámek se té jedné dokonce šel i sám na něco zeptat, tak opravdu působí mile, protože Adámek se osmělí jen málokdy.
I přesto uvádím učitelky v mínusech.
Za prvé mě zarazilo to, že v podstatě na každou mojí otázku začínala jejich odpověď: “To si neumím představit, že bychom dělaly...”
Přitom vím, že v jiných školkách to reálný je, takže to nebyly moje výmysly.
Za druhé, když jsme přišli na zahradu, tak si rozhodily na lavičku deku, všechny 3 si tam sedly a pohodička.
Co se jim děje za zády neměly ani páru.
A za třetí - sdělovaly si dojmy z maminek a dětí v doslechu jiných maminek.
Nejdřív jsem myslela, že mluví o mně, ale pak mi došlo, že řeč je o jiné mamince a její holčičce.
Každopádně si myslím, že si to mohly říct až budou děti po obědě spinkat a neuslyší to ostatní.
Vesnická školka
Ano, co je plusem, může být i mínusem.
Tím, že jsou na vesnici mají omezený jakýkoli program mimo školku.
Pokud se někam vydávají, tak prý vlakem a MHD.
Je super, že se děti naučí chovat v hromadných prostředcích, ale jsou pak velmi limitováni kamkoli jít.
Vlastní autobus jim prý paní ředitelka nedá, na to nejsou peníze.
Navíc na spoustu aktivit jezdí do kmenové školky, kde ale příští rok bude probíhat rekonstrukce, takže i o tyto aktivity přijdou.
Takže na moje otázky: Chodíte do divadla, do knihovny, jezdíte na výlety, apod. Byla stejná odpověď:
“Rádi bysme, ale...”
Stravování
Jedná se o státní školku, tedy všechny děti jí ve stejný čas.
Ok, píšu to do mínusů, ale není to věc, kvůli které bych tam Adámka nedala.
Píšu to spíš proto, že mě zarazila jedna věc a to, že po cestě ven si všechny děti braly svoje lahvičky na pití, které měly v šatně.
Do té doby jsem je neviděla pít. Ani jsem neviděla žádné nápoje ve třídě.
Zeptala jsem se tedy, jak to mají.
“Ve třídě jste si mohla všimnout, že děti mají čaj, vodu a hrnečky, každý se napije kdy chce. S jídlem, to už nám vytýkala inspektorka, že děti nemají svačinky volně dostupné, ale já si to neumím představit.”
Aha, zase jsme u toho - já si to neumím představit.
Paní učitelky si to neumí představit, ale asi to funguje, když jinde to mají a hlavně, když to chce už i inspektorka.
No nic. Kde mají ve třídě to pití fakt netuším. To jsem neviděla.
Uspořádání třídy / hraček
Jak jsem psala na začátku, ve třídě mají krásné, nerozbité hračky.
Co se mi ale nelíbilo, bylo jejich uspořádání.
Spoustu her a knih měli cíleně ve vyšších polohách, aby si to děti nemohly samy brát.
Měli ve výškách i vystavené obrázky a další věci a pro děti je to pak nepřehledné / neviditelné.
Ve školce jsem se cítila moc dobře, kdybych to měla brát podle Adámka, tak ten se během několika minut zapojil mezi děti.
Ale možná to bylo jen proto, že už věděl, co může čekat.
Ale ani tady to teda není, že bych řekla “Wau, tam chci aby moje dítě trávilo dětství.”
