Výběr školky
Publikováno - 06.04.2025
Školka - první instituce v životě člověka.
Dřív se neřešila. Dítě prostě někam spádově patřilo, tam se přihlásilo a bylo.
Dneska máme i nemáme na výběr.
Jedna věc je podat přihlášku, ale druhou věcí je, kam nakonec ono dítko vezmou.
Jsou rodiče, kteří nic neřeší a přihlásí dítě do nejbližší školky.
A jsou rodiče, kteří to berou zodpovědněji, řeší, zajímají se, obcházejí školky.
My patříme do té druhé skupiny a té první občas závidím, jak to mají jednoduché, protože my to řešíme (třeba) až trochu moc.
Na Instagramu poměrně dost lidí projevilo zájem o téma “školka”, tak jsem se rozhodla, že ho zkusím zpracovat do takového miniseriálu, kde zkusím popsat proč tak moc řešíme výběr školky a pak postupně, jak budeme školky navštěvovat, rozepíšu, co se mi ve které školce (ne)líbilo.
Školka a celkově vzdělávání, je u nás téma už od dob dávno před početím.
Péťa už si o tom psal článek na svůj blog před nějakou dobou (Odkaz).
Před 10-15 lety bych řekla: “Státní školka stačí, přežili jsme jí všichni, tak jí přežije i naše dítě.”
Jenže pak jsme se (hlavně Péťa) začali více zajímat o alternativní typy vzdělávání, zkoukli jsme pár dokumentů a zjistili jsme, že to může jít i jinak.
Lépe a s úsměvem.
Několik let poté se nám narodil Adámek, taková houbička, co nasává všechno, co mu řekneme, o vše se zajímá a navíc si to pamatuje a dává do souvislostí.
A to když vidíme, tak jsme začali více a více řešit školku, případně navazující školu.
A proč tak moc řešíme už školku?
Bereme to tak, že školka je první cizí element, který bude mít vliv na naše dítě a dost možná se na něm podepíše na celý život.
Je to první instituce, se kterou se setká a může ovlivnit jeho budoucí postoj ke vzdělávání.
Je to první kontakt s autoritou a navíc bez nás rodičů, svého bezpečného přístavu.
Právě ve školce naváže první přátelství, zjistí, co je to kamarádství, ale taky se může poprvé setkat se šikanou (bohužel, je to tak už v tomhle věku a v dnešní době) a s tím, že ho někdo nebude mít rád.
Nebo naopak Adámkovi někdo nesedne.
A v neposlední řadě, ve školce bohužel dítko stráví většinu bdělého času od pondělí do pátku.
Tudíž ho bude ovlivňovat víc, než bychom si přáli.
Co od školky očekáváme?
Chceme, aby Adámek chodil do školky rád, aby neměl pocit, že ho tam odkládáme, aby se tam těšil, aby tam mohl být dítětem, hrál si, ale také získával nové dovednosti a vědomosti.
A to vše, aby probíhalo tak nějak přirozeně, nenuceně.
Rádi bychom vybrali školku, kde to nebude takový ten klasický “protože jsem to řekla” systém, ale kde budou dál podporovat Adámkovu přirozenou zvídavost, kde se bude rozvíjet v tom, co mu jde a nikdo se mu nebude smát nebo ho jakkoli ponižovat za něco, co mu nejde.
Zároveň bysme raději menší kolektiv, protože Áďa není žádný ranař, jakmile je někde více dětí, tak se stydí až bojí.
Nejraději bych s Adámkem byla samozřejmě doma, ale když už ho do zařízení musím dát, chci, aby se tam učil novým věcem, měl různorodé aktivity, a aby to nebylo jen takové to “hlídání.”
Jak si pamatujete na školku / školu vy?
Já osobně nemám vyloženě špatné vzpomínky, rozhodně nemám ze školky trauma. To přišlo až ve škole.
Ale pamatuji si, jak jsme si museli k jídlu všichni na povel sednout, mlčet, všechno sníst. A to i přesto, že nám to třeba nechutnalo.
Po obědě museli všichni do postýlky, i ti co nespali, a museli jsme mít zavřený oči.
Asi abysme neviděli, že učitelka taky spí.
Byla bych ráda, kdyby Adámek přesně takové vzpomínky neměl.
Přála bych si, aby na školku vzpomínal s láskou, jako na klidné, přátelské prostředí a na paní učitelku jako na sympatickou, hodnou tetu.
Statní versus alternativní
Ve výběru tedy nakonec máme 2 státní školky, jednu alternativní a jednu soukromou školku s řekněme alternativními prvky.
Každá z těch školek má své plusy i mínusy.
Jedna statní je opravdu blízko našeho reálného bydliště, u druhé máme zase kousek babičku.
V jedné z alternativních školek by pak mohl se stejnými dětmi pokračovat ve škole, druhá zase má skvělé reference a na fotkách vypadá jako školka snů.
Uvidíme, která nakonec vyhraje.
Bohužel to taky není jen o tom, co bychom rádi my.
Otázkou taky je, kam Áďu vezmou.