Život jde dál
Publikováno - 20.12.2019
Život jde dál. Bohužel. Bohudík.
Jsou to 2 měsíce od mého posledního potratu.
Na jednu stranu, tak dlouhé dva měsíce a na druhou to uteklo, ani nevím jak.
Na jednu stranu mi to příjde, jako by ten poslední potrat, vůbec všechny ty události uplynulého roku, byly někdy v minulém století a na druhou stranu jako by to bylo včera.
Záleží na úhlu pohledu.
Ten nejhorší smutek už je za mnou, to ale neznamená, že si nepopláču.
Někdy to na mě padne a je mi z toho všeho smutno.
Z toho, že to takhle dopadlo, z toho, že nevím jestli se vůbec někdy dočkám, z toho, že mi nikdo nedokáže odpovědět na otázku “Proč?”.
Někdo se mě kdysi ptal “Jak si čistím hlavu?”...
Po pravdě... já na čištění hlavy moc nejsem.
Posmutním si, popláču si, zanadávám a jdu dělat věci jako každý jiný den.
Háčkuji, vybarvuji omalovánky pro dospělé, pouštím si své oblíbené písničky, jedu ke kamarádce, čtu knihy, ale nic z toho nedělám cíleně na čištění hlavy.
Prostě, když mám náladu, věnuji se některé z těchto činností.
Poslední dobou to teda bylo hlavně háčkování koček - největší radost a odměna pro mne je, když se moje výtvory líbí a je o ně zájem.
Abych nezapomněla, taky chodíme s Péťou do lesa - to je relax pro oba, někdy nezavřeme pusu a někdy vedle sebe jdeme mlčky. Nachodíme několik kilometrů, jsme fyzicky unavený a psychicky odpočatý. Máme zase jiné vjemy a zážitky.
A jak to vypadá po zdravotní stránce?
Nedávno jsem byla na preventivní prohlídce u svého obvodního gynekologa.
Mám od jara nového a vlastně jsem u něj byla poprvé.
Probrali jsme vše horem dolem, byla jsem tam tak dlouho, že byly naštvané sestřičky i ostatní pacientky.
Uklidnil mě, že 3 potraty ještě nic není, že má ženy s více potraty a nakonec se miminka dočkaly.
Nález je zatím takový, že jsem zase na začátku, sliznice nemá ani 6mm, ale zatím to přikládám k tomu, že je brzy po tom posledním potratu a předtím jsem to taky tak měla, že až 3 měsíc se to začalo lepšit.
Jsme domluvený na leden na kontrolu.
Pak uvidíme.
Ráda bych chvíli žila normální život bez lékařských kontrol co týden, ale na druhou stranu to ještě nechci úplně vzdát.
Teď užívám Macu peruánskou - pokud nezabere po 3 měsících, tak zkusím preparát, který mi doporučil dr. a doporučovala mi ho řada mých sledujících na IG - Nosifol.
Co je u mě ještě nového?
Mám novou práci.
Svět dospěláckých nemocí jsem vyměnila za ty dětské.
Tak dlouho jsem tvrdila, že už do zdravotnictví nepůjdu a už vůbec ne k dětem, až se mi splnilo obojí.
Seděla jsem několik dní u internetu a projížděla nabídky práce, konkrétní firmy, které by mě zajímaly, taky mi přišly 3 zprávy od známých, všechny byly, že dětská lékařka shání od nového roku sestřičku a já všem poděkovala s tím, že do zdravotnictví a navíc k dětem nechci.
Jenže jedna kamarádka mi pořád vyprávěla, jak její paní doktorka i sestřička jsou úžasný, ať se tam jdu aspoň podívat a já postupem času podléhala zoufalství, že nemůžu nic sehnat až jsem zvedla telefon, že bych teda měla zájem.
Šla jsem se podívat, za dva dny na zkoušku do provozu a doma jsem oznámila: “Od teď budeš pro změnu poslouchat o dětských nemocech, jsi rád?”
Odpověď byla: “Moc.”
I přesto, že na začátku to bude velké výzva - u dospělých tolik papírování nebylo, se do práce těším.
Koukáte, co?
Já taky.
Nečekala jsem, že to někdy řeknu, ale já se fakt těším a doufám, že to tak zůstane i nadále a já do práce budu chodit ráda.
Mám super kolegyni Haničku a paní doktorky jsou taky moc fajn.
Je tam veselo a se mnou bude ještě veseleji, jak nejsem zvyklá jednat s dětmi, tak s nima mluvím jak s dospělými, děti koukají, rodiče nechápou a společně se tomu pak zasmějeme a jedeme od začátku.
V průběhu listopadu a prosince jsem se chodila zaučovat a seznamovat s kolegyněmi (sestřička a lékařky), neuvěřitelně jsme si sedly.
Když jsem měla v prosinci svátek, donesla jsem jim zákusky, protože když se rozhodovalo jestli mě příjmou, tak jsem jim řekla:
“Když si mě tu necháte, tak na svůj svátek vám donesu zákusky” a ony si mě nechaly.
Zákusky jsem donesla a velmi mě překvapilo, když mi paní doktorka přála a kromě klasického “hodně zdraví...” najednou řekla: “A přeji Vám, bohužel...”
Vyvalila jsem na ni oči: “Bohužel?”
Začala se smát a dodala: “Bohužel pro nás, Vám přeji, aby se zadařilo plození.”
Mile mě to překvapilo a ještě víc mě překvapilo, když jsme si o pár týdnů později přály k Vánocům a do Nového roku a paní doktorka své přání zopakovala a když jsem jí řekla:
“A až příjdu, že jsem těhotná, tak mě zastřelíte”, odpověděla: “Nebojte se ničeho, máme už vymyšlený záložní plán a moc Vám to přejeme.”
Nevěřili byste, jak krásně se tohle poslouchalo.
Několik let jsem totiž v práci poslouchala, jak nesmím otěhotnět, co by jako dělala, atd.
Tohle je balzám na duši, fakt, že jo.
A o to víc se tam těším, vím, že můžu být v klidu a když se zadaří, že mi bude jen přáno a nikdo se nebude zlobit.
Tak to je asi vše, co je u mne nového.
Děkuji Vám za sledování, čtení a přeji krásné Vánoce.
