Není pomoc jako pomoc
Publikováno - 21.08.2021
Tenhle článek se asi nebude líbit všem a možná se mnou nebudete ve všem souhlasit.
Bětka (@proste_pila) otevřela na instagramu téma, o kterém přemýšlím už pár let, ale bála jsem se o tom napsat svůj názor. Nastal čas.
V poslední době se rojí jak houby po dešti lidé, kteří "mají dar vidět do lidské duše, naučí vás jak být šťastný, jak se mít rád, jak mít nejkrásnější vztah na světě, nejlepší auru a v neposlední řadě jak počít dítě.”
Když jsem začínala psát tento blog, a udělala jsem si k němu i profil na instagramu, velmi záhy mi přišlo:
"Doporučuji Vám, abyste kontaktovala paní Kramerovou alias Vědomý život, ona pomáhá ženám s otěhotněním.”
Přeskočím to, že na tyhle věci nejsem.
Ale vždy, když mi někdo něco doporučí, tak se na to aspoň podívám, než to zavrhnu.
Zadala jsem jméno do Googlu a hned na mě vyskočil článek, který paní Kramerová napsala o IVF.
Paní hned v úvodu napsala, že této metodě neholduje a zabila to větou "To se mi to mluví, když mám tři děti.” - to jsem jí teda přitakávala a v tu chvíli jsem měla chuť to zavřít, ale říkala jsem si: "Vydrž, třeba se dozvíš něco zásadního.”
Mohla bych vám tady opsat celý článek ale každý si ho může najít a přečíst.
Ve zkratce paní píše o duši, o tom, že děti ze zkumavky nemají duši, nemohou si do svého mentálního pole nahrát informace od matky a otce, potřebují k tomu orgasmus, vášeň, duhovou skluzavku a ne sterilní prostředí zkumavky.
Po zavedení embrya matce má pocit, že je na nesprávném místě a odchází.
Článek pokračuje v podobném duchu a zkrátka a dobře, umělé oplodnění je celé špatně, duše k takovým rodičům a do takového světa nechce a proto dochází k potratům... bla bla bla...
Popravdě, zbytek článku jsem jen prolétla.
Přesto ve mně dlouho rezonoval a říkala jsem si:
"Vážně jsem k této paní měla jít, aby mě podpořila v IVF? Vždyť ona to naprosto odsuzuje a od začátku tvrdí, že je to k ničemu a že vždycky potratím, tomu říkám podpora.”
Tak nějak jsem to časem vypustila z hlavy až do doby, než Bětka napsala na svém instagramu, že slyšela podcast/rozhovor s touto paní a že jí to jako hodně rozlítilo, že takhle si teda podporu od ženy ženám nepředstavuje.
Paní Kramerová svůj původní článek pozvedla o level výš.
O rodičích podstupujících IVF se vyjádřila jako o zákaznících v obchodě, kteří si jdou koupit dítě.
Ženy, které dlouho nemohou otěhotnět, mají prý scvrklou, seschlou, tmavou a malou dělohu a měly by k ní promlouvat, aby z ní udělaly krásnou hřejivou jeskyňku. (Teď si představte, jak se držím za hlavu a jdou na mě mdloby).
Milé ženy, údajně k tomu, abychom počaly, stačí abychom oslavovaly naše ženství, byly v laskavosti a usmívaly se.
No... Podcast jsem nedoposlouchala stejně jako jsem nedočetla článek.
Pojďme se na to podívat naprosto racionálně bez emocí.
Vím, že my, holky, které na naše vysněné miminko čekáme dlouho, se často utěšujeme tím, že miminko sedí na obláčku a vybírá si nás. Já občas říkám, že ještě stojí ve frontě na hezčí vlasy, hudební talent a větší prsa, protože na tyto fronty já neměla dostatek trpělivosti a tak mi tyto věci chybí.
A úplně nejčastěji říkám Péťovi:
Takže teď to nebohé dítě stojí u té brány a Bůh mu říká: "Tady jsem ti vybral rodiče, k těm půjdeš.”
A ono se vzpírá a kříčí: "K těmhle bláznům? K těm nejdu, podívej se Bože, co zase dělají, co to zase vymysleli za blbosti, to mi přece nemůžeš udělat.”
Úplně vidím, jak se zapírá těma ručičkama o ty dveře a drží se zuby nehty, jen aby k těmhle prdlým bláznům nemusel jít.
To jsou představy, které mě drží psychicky, zasměju se tomu, ale...
Děti si opravdu nevybírají rodiče.
Je to teď hrozně moderní říkat: "Děkuji, že sis vybral zrovna nás.” Apod.
Ale je to nesmysl...
Pokud by to tak bylo, které dítě by si dobrovolně vybralo otce tyrana, několikanásobného vraha, matku feťačku, alkoholičku, atd.
Určitě ve svém okolí máte lidi, u kterých si říkáte: "Jak to, že tyhle lidi můžou mít děti a já ne?”
Já to teda říkám.
Kdyby si opravdu děti vybíraly rodiče, tak tyhle typy lidí budou neplodní a my, hodné holky rodíme jak na běžícím páse.
A co ten chybějící orgasmus?
Jako vážně? Opravdu si někdo myslí, že dítě vznikne jen když se sklouzne po duhové orgasmické skluzavce?
Potom se ptám: "Jak je možné, že žena otěhotní při znásilnění?”
Nechce mi snad někdo říct, že si to ještě užívala...
Jen tak mimochodem, kdyby to tak bylo, tak nestíhám rodit, neboť můj muž říká, že já si pro orgasmy chodím jako pro rohlíky.
Kdyby pro zplození opravdu stačilo tak "málo” jako být laskavá a v úsměvu, vůbec nechápu, že jsme jako lidstvo ještě nevymřeli.
Děti se totiž rodily i za války, v koncentračních táborech, v dobách, kdy lidé byli ve všem, jen ne v úsměvu.
To, co vzniká v laboratoři, je ve skutečnosti opravdu jenom shluk buněk. Shluk buněk, ze kterého se jako zázrakem stane za nějaký čas živý tvor - miminko, dítě, malý človíček.
Já vím, když čekáme na tento zázrak už dlouho, tak i ten shluk buněk je pro nás naše milované miminko a myslím, že jsme to právě my - holky, co čekáme už dlouho a podstupujeme IVF, které ten shluk buněk milují od samého začátku. I já jsem brečela, když mi před KET řekli, že rozmrazili dvě embrya a zavedou tedy jen jedno a druhé “zlikvidují” - představovala jsem si, jak moje miminko hážou do koše a bylo mi hrozně.
Ale když se na to podívám bez emocí, naprosto s čistou hlavou, je to jen shluk buněk.
Duši, to jací jsme, si neseme právě v těch buňkách, v genech, a když přijdeme na svět, formují nás naše rodiče, okolí, doba, ve které žijeme. Nikoli to, jestli jsme byli počati v orgasmických vlnách, ve válce nebo v laboratoři.
Já vím, teď je hrozně moderní být cyklická, vědomá a já nevím jaká žena.
Na rovinu, je to hlavně byznys.
Všechny ty ženy, co mají deset rad, jak mít zdravou menstruaci, milovat svou dělohu, otěhotnět, jak být šťastné mámy apod., za to berou nemalé peníze, vydělávají na našem zoufalství, tvoří byznys, který je živí.
Já si myslím, že bychom místo rad těchto žen měly poslouchat hlavně sebe, své vědomí a svědomí.
Abychom si za pár let řekly: "Udělala jsem pro to všechno a ničeho nelituji.”
Protože roky nám všem ubíhají stejně a přijde věk, kdy už nám ani IVF nepomůže a my budeme bezdětné. A pak je pozdě si vyčítat, že jsme to aspoň nezkusily.
Věřte, že navštívit centrum asistované reprodukce neznamená, že hned musíte podstupovat IVF.
Znamená to, že se udělá veškeré vyšetření a budou se snažit najít příčinu neplodnosti a tu pak odstranit nebo pošťouchnout přírodu (například při špatném spermiogramu).
Pokud vás v nějakém centru hned tlačí do umělého oplodnění, bez vyšetření, tak utečte, změňte centrum, poptejte se, kdo kde jaké má zkušenosti, atd.
Buďte rádi (i vy, muži), že žijete v době, kde je tahle možnost.
Dřív byly ženy prostě neplodné a často se na ně koukalo skrz prsty.
A že můžou být chlapi neplodní, to nepřicházelo v úvahu, a když měla žena toto podezření, tak si prostě “zašla k sousedovi”.
Žádná cizí ženská nemá právo vám říkat, že máte seschlou dělohu.
Už vůbec nemá právo vám říkat, jestli smíte mít děti - jo, i taková mi byla doporučena, že mi vyloží karty, jestli jsem vůbec hodna mít děti a podle toho mi pak dá nějaké kapky a inkasuje pár tisícovek.
Já bych například podle těchto žen děti nikdy neměla.
Jejich meditace, kapky, a já nevím co, by mi přepážku v děloze neodstranily.
Stejně jako nenahradí chybějící vejcovody.
Jen pro upřesnění, já nejsem typ člověka, co bezmezně věří v medicínu. Věřím v přírodu, bylinky, akupunkturu. Ale nevěřím lidem, kteří tvrdí, že vidí do duše, že mají dar, protože je jich dnes tolik, že najít toho, kdo ten dar opravdu má, je jako hledat jehlu v kupce sena. Snažím se spíš najít nějakou rovnováhu mezi tím vším a hlavně používat zdravý selský rozum. A někdy, když vidím, co dokáží lidi ze sebe vyplodit za žvásty, chce se mi křičet: "Haloooo, to jako vážně?”
Nikomu nezazlívám, když věří, že mu pomohou - ne nadarmo se říká: "Věř a víra tvá tě uzdraví.” Jen já jim prostě nevěřím a nabízím jiný pohled. Každý ať si s ním naloží jak chce.
PS: A o tom, že za mou neplodnost může moje maminka, protože u mého početí neměla orgasmus, tak o tom zase příště, teď jdu "meditovat za dělohu lepší a větší”.