Tři věty
Publikováno - 04.12.2018
Já jsem docela klidný člověk.
No dobře, tak trošku kecám.
Ale díky necelým 10 rokům stráveným v ordinaci praktického lékaře, mě jen tak nějaký řeči nerozhodí.
Přesto existují tři věty (a jejich odnože), co jako bezdětná slýchám a zaručeně mě dokáží vytočit do nepříčetnosti. Vytáčely mě už před tím než jsem začala podstupovat IVF (umělé oplodnění) a vytáčejí mě i nadále, některé teď i více.
A lidi jsou neponaučitelní a říkají je pořád dokola.
1. "To nemůžeš pochopit, když nemáš děti."
To je takový zaklínadlo, když už druhá strana neví, jak ještě upozornit na to, že je něco víc/že to má o hodně těžší, protože ona už porodila.
Jako tím mi chce říct, že dokud neporodím, tak nemám mozek nebo co?
Jedna známá mi dokonce řekla "až když jsem porodila, tak mě osvítilo...”
Tak to gratuluji.
Jen škoda, že ona známá není zrovna matka roku, asi jí osvítilo málo.
Ale to já nemůžu pochopit, jak to má těžký, já totiž nemám děti.
Vždycky bych těmto lidem nejradši řekla:
"Nikdo Tě nenutil, je to jen Tvoje volba, sama jsi rozhodla, že chceš dítě, tak si nestěžuj.”
Nejvíc mě ještě někdo může "potěšit", když mi řekne:
"Počkej až budeš mít děti.../ je znát, že ještě nemáš děti...”
Tak na tohle říkám jediný: “já nemusím mít děti, já mám Sáru”...
Ano, Sárinka je pes. Ale je to s ní mnohdy těžší než s dítětem.
Zatímco dítě se vyvíjí, naučí se mluvit, rozumět vám a vy jemu, Sára nikoli.
Sára je takový novorozenec už skoro 14 let.
Tak třeba letošní léto jsem každou noc s ní chodila, co dvě hodiny ven.
Když je nemocná, vidíte jen ty smutný oči, ale neřekne, co jí bolí.
A hlídání? To je kapitola sama pro sebe.
Jasně, můžu na pár hodin odjet a nechat jí samotnou, ale pokud chci odjet na celý den nebo nedej bože na víc dnů, musím shánět hlídání.
A věřte, že hlídání pro dítě se shání lehčeji.
(Jo, teď jsem si pěkně zavařila, já vím, ale takhle to teď prostě cítím)
2. "Tobě to s tím miminkem sluší, už by sis měla pořídit svoje..."
To znají snad všechny ženy...
To je ta situace, kdy si pochováte cizí dítě a hned se všichni postarší hrnou s dobře míněnou radou.
No to bych vylítla z kůže.
Musím si vždycky napočítat do deseti, jinak bych na ně začala řvát:
"Sluší mi to úplně stejně jako, když to dítě nechovám!!!
Nebo jsem snad díky tomu miminu v náručí hubenější?
Mám hezčí pleť? Hustší vlasy? Nebo snad svatozář?”
3. "Nemysli na to."
Tak tuhle větu znají všechny ty, co nepromyšleně vypustili do světa, že se snaží o těhotenství.
Nedej bože, že podstupuji IVF.
(I proto v mém blízkém okolí je jen málo lidí, co to ví.)
RADA K NEZAPLACENÍ.
Nesnášela jsem tuhle větu už, když jsme jí na škole říkali pacientkám (studovala jsem 2 roky na porodní asistentku).
A to mě tenkrát ani nenapadlo, že sama budu pak na tý druhý straně a tuhle "super" radu uslyším asi milionkrát.
Představte si, že něco chcete, nový auto třeba.
Děláte vše proto, abyste na něj vydělali.
Každý den by se vás někdo zeptal:
"Tak co, kolik už jsi vydělala na nový auto?”
A hned vzápětí by Vám sdělil:
"Nesmíš na to myslet, že chceš nový auto.”
Jakoby říkal "dělej všechno proto, abys na to nový auto vydělala, ale nemysli na to, že to děláš kvůli tomu autu”.
Haló, proberte se!
To je nesmysl.
Pokud žena chce dítě, tak na to prostě myslí.
A pokud se jí x lidí za den zeptá:
"tak co jak Ti je?”
"kdy jdeš zase na kontrolu?”
"Jak jsi dopadla?”
Tak to jako fakt nejde na to nemyslet.
Musím říct, že já nejsem ten typ ženy, co by žila IVF, co by všechny její hovory a myšlenky patřily jen IVF a dítěti.(nebo si to aspoň myslím)
Mám spousty zájmů, možná mi i pomáhalo, že jsme předělávali dům, ale i tak nebyl den aby ta myšlenka neproběhla!
Už proto, že se mě někdo zeptal nebo proto, že jsem řešila nějakou situaci, kdy jsem si pak říkala "a kdybych měla už teď dítě, udělala bych to možná takhle...”
Prostě - když člověk něco chce, nejde na to nemyslet.
Je to blbost!!!
Máte-li v okolí bezdětnou ženu, prosím, zkuste se vyvarovat těmto, nebo podobně znějícím větám.
Nikdy totiž nevíte, co zrovna prožívá, když jí tohle říkáte.
Myslíte si, že víte všechno, ale ona má svoje tajemství.
Možná tím, že říká, že děti nechce, skrývá, že to nejde tak lehce, jak by si představovala.
Každý se o tom nechce bavit.
Já třeba nemám problém psát tento blog, ale bavit se o tom s mými sourozenci nechci, je mi to nepříjemný.
Už proto, že mám pocit, že mě nemůžou pochopit, všichni měli děti jak si řekli. A jediný, co mě můžou nabídnout je lítost, o kterou nestojím a radu typu "nemysli na to”.
Před 5 lety jsem nad takovýma řečma mávla rukou.
Za poslední 2 roky se mi hned začalo honit hlavou:
"A dočkám se? Budu je jednou mít?”