Srpen, září ... septum?
Publikováno - 16.10.2020
Léto je v trapu, máme tu podzim a mám pocit, že jsem si to léto ani neužila. Moje předsevzetí ze začátku roku, že budu psát články každý měsíc, tak nějak vzalo za své.
Naposledy jsem psala na začátku srpna a hups, ona už je polovina října, já už mám dokonce polovinu vánočních dárků, jen ten článek stále není.
A přitom u nás je tolik novinek, tak se pokusím být věcná a stručná, i když to zrovna moc neumím.
Co se u nás událo za srpen?
V srpnu jsme měly holčičí dovolenou v Beskydech.
Já, moje mamka, neteř a Sárinka (pes).
Byly jsme ubytované v rodinném penzionu Jízdárna. Jak už název napovídá, měli tam koně, takže neteř byla spokojená.
S čím jsem teda nebyla já spokojená, bylo to úmorné vedro, co jsme tam celých 5 dní měly. Z plánovaných výletů jsme uskutečnily jen dva a jeden neplánovaný.
Hned první den příjezdu jsme šly na Pustevny, taková klasika - Socha Radegasta, Radhošť a Stezka Valaška (viz úvodní foto).
Další výlet byl do Havířova, který si pamatuji jako dítě, když jsme tam jezdili za babičkou.
A poslední výlet byl na horu Prašivá - jako to byla túra za všechny prachy.
Není nic horšího než stát na kopci, koukat se dolů a říkat: “Jako vážně tam chci jít? Když tam půjdu, budu se muset vydrápat zas zpátky nahoru, fakt to chci?”
No nakonec jsme to zvládli.
Sárinka mě opět překvapila, jak cizí prostředí skvěle zvládla, jí fakt stačí, že tam jsem já a je jí jedno, kde jsme.
V srpnu jsem si taky konečně nechala vytrhnout poslední zub moudrosti.
Trhání byla pohoda, ale potom… u zubaře jsem byla v pátek, sobota docela dobrý, od neděle se to začalo horšit, noc z pondělí na úterý - brečela jsem bolestí a hned ráno volala ke své zubařce, ta se mi na to podívala a řekla mi, že mám suché lůžko - po vytržení se má udělat krevní sraženina, která se mi neudělala a zůstala odhalená kost.
Přes den se to dalo vydržet, ale v noci... to bylo peklo.
Peťan byl na spermiogramu, zvládl to lépe než já, já byla nervózní i za něj. Jak to probíhalo, popíše on sám v samostatném článku.
Jinak jsme srpnem proletěli ani nevíme jak.
Září - Druhá návštěva v CAR
Hned na začátku září nás čekala druhá návštěva v CAR, kde jsme se měli dozvědět výsledky krve. Výsledky spermiogramu jsme věděli ten samý den jako byl odběr, naprosto v pořádku. Uff.
Krev u nás obou dopadla taky na jedničku, u žen velmi obávaný AMH (antimüllerian hormon) mám nepatrně zvýšený, což ale ničemu nevadí, značí to, že bych mohla být matka pluku, jak říká Peťan - úplná nosnice.
Paní doktorka byla spokojená, co se jí, ale stále nepozdávalo je, že v minulém CAR mi všude psali, že mám malou dělohu, ale jí se zdá podle UZ normální, tak si mě pro jistotu pozvala na 3D ultrazvuk do nemocnice u Apolináře a pro jistotu mě ještě poslala na imunologii.
Žádost na pojišťovně jsem měla schválenou do 30.10., takže jsme se domluvili, že následující týden půjdu na UZ, sestřička mě objedná, co nejdříve na imunologii a v říjnu budeme stimulovat.Z 3D ultrazvuku jsem byla nervózní, ale říkala jsem si, že mám za sebou hysteroskopii v roce 2018, takže to bude v pohodě, přeci při hysteroskopii by toho měli nejvíce vidět.
Paní doktorce netrvalo ani minutu aby mi řekla ortel:
“Septum dutiny děložní” - laicky řečeno, přepážka rozdělující dělohu na dvě části.
Okamžitě mi začaly téct slzy, tohle jsem vážně nečekala, hlavou se mi honilo, čeho všeho jsem se mohla ušetřit, kdyby na to přišli už v tom minulem CAR, co všechno mě ještě čeká a jak to asi bude probíhat. Paní doktorka mě uklidňovala, že to je přece super zpráva, konečně máme příčinu, která se dá odstranit.
“Nebrečte, je to super zpráva” říkala mi a já řvala jako želva.
Hned mi dala doporučení na hysteroskopii:
“Běžte se s tímto papírem objednat na hysteroskopii, při ní Vám tu přepážku odstraní, zavolejte sestřičce ať stornuje tu žádost na pojišťovně, až to budete mít za sebou, zažádáme znovu.”
Dr. mě doporučila přímo k prof. MUDr. Kuželovi, CSc., když jsem doma vygooglila, že je na tyto zákroky nejlepší v republice, tak se mi trochu ulevilo.
Poslední volné místo toho dne na mě čekalo 5.10., což bylo za 3 týdny.
U Apolináře jsem si ještě obešla kolečko - kartotéka, gynekologická ambulance, interní ambulance na předoperační a pak ještě na polikliniku na Karlovo náměstí na krev.
Upřímně, měli jsme v tom týdnu dovolenou a mysleli jsme, že tuhle cestu do Prahy pojmeme jako výlet, ale po asi 4 hodinách v nemocnici v roušce, jsme byli rádi, když jsme jeli domů.
3 týdny utekly jako voda, poslední týden byly teda nervy, ve vzduchu visel nouzový stav, rušení zbytných výkonů v nemocnicích atd.
Konečně jsem se dočkala a bylo 5.10...
Péťa vstával ve 3 hodiny ráno, já o půl hodiny později, zajistila jsem zvířata, oblékla jsem se a ve 4 hodiny jsme vyrazili.
Cesta utíkala, překvapilo nás kolik už je na cestě aut.
Před Prahou jsme zastavili na naší oblíbené benzínce, už jsme se chystali na cestu, seděli jsme v autě a najednou říkám:
“Podívej se co dělá” - chlap v autě vedle nás začal couvat a to přímo na nás, Péťa začal troubit a on si vesele couval. Ve mě by se krve nedořezal, najednou auto zastavilo, na poslední chvíli nás viděl, popojel teda zas dopředu, vylezl z auta a šel se podívat, koukal na svoje auto, na naše a otíral si čelo.
No my se nezmohli na nic, v jakým jsme byli šoku. já si jen říkala, co bych asi dělala, kdyby do nás naboural a já bych se nedostala na ten výkon.
Zbytek cesty proběhl hladce, k Apolináři jsme dorazili s hodinovým předstihem.
Péťa ta se mnou seděl na chodbě do 7h, pak jsem se šla nahlásit na oddělení, že jsem zde.
Překvapilo mě, že všechny, co jsme ten den šly na hysteroskopii, jsme seděly na křesílkách v jedné místnosti a v té jsme se i převlíkali atd.
Na řadu jsem šla jako 5. cca kolem 11h, domů mě pouštěli v 16 h.
Chudák Péťa celé ty hodiny chodil po Praze, občas někam zalezl na kafe, na jídlo, nakonec seděl v nemocničním bufíku.
Před 16 h mě konečně sestřička dala papíry a šla jsem domů.
Výkon proběhl bez komplikací, i moje probuzení bylo v pohodě.
Asi 3x jsem slyšela svoje jméno než jsem zareagovala, ani jsem neotevřela oči a už jsem se ptala:
“Bylo tam to septum? A už je pryč?”
Odpovědí mi bylo: “Spěte, stejně byste si to nepamatovala” - hmm, pamatuji si to.
Tak strašně jsem potřebovala vědět výsledek a mrzelo mě, že pan doktor nepřišel, nic neřekl a já si to musela přečíst ve zprávě sama, což jsem samozřejmě zase obrečela, že určitě už nikdy nebudu moct mít děti.
Bála jsem se, že to bude velký výkon, několik týdnů na neschopence, velké bolesti, atd.
Nic z toho se nekonalo, nic mi nebylo a druhý den jsem šla normálně do práce.
Další den jsem volala do CAR abych se nahlásila, že mám výkon za sebou.
Dr. mi pak volala zpátky, veselým hlasem mi říkala:
“To mám radost, že to máte za sebou, teď necháme dělohu se zahojit, půjdete na kontrolu k panu profesorovi a uvidíte, co řekne. Stává se, že se výkon musí opakovat, ale nebojte je to standardní postup. Až budete v pořádku, tak se ozvete, dáme novou žádost a budeme stimulovat. Taky se může stát, že než se objednáte, tak otěhotníte přirozeně, ani by mě to nepřekvapilo a moc bych Vám to přála.”
Tohle přesně jsem potřebovala slyšet, ty týdny před operací jsem byla hodně negativní, chtělo se mi stále brečet a měla jsem pocit, že tím to pro mě všechno skončilo. Paní doktorka mi opět vlila pozitivní krev do žil a já jí jsem za to moc vděčná.
Po týdnu od zákroku se dle plánu dostavila menstruace a mě čekalo velký překvapení - žádné bolesti. Dřív jsem hodně trpěla, nemohla jsem spát, měla jsem bolesti a celkově mě bylo zle. Teď vůbec nic, doufám, že to tak zůstane.
Ještě k tomu septu - septum je vrozená vada dělohy, kdy při embryonálním vývoji nezmizí nebo se jedná o adheze - srůsty. Dr. při zákroku vidí fibrózní pruh a asi těžko dokáže rozpoznat jestli jde o septum nebo srůsty. Každopádně až půjdu na kontrolu, tak se stejně zeptám, co si myslí, že tam v mém případě bylo.
Nyní mám šestinedělí, v druhé polovině listopadu mě čeká kontrola, kde se rozhodne, zda je to v pořádku nebo budu muset znovu podstoupit hysteroskopii. Moc bych si přála aby to už bylo v pořádku a my mohli přistoupit k dalšímu kroku v naší cestě.
Na začátku listopadu se taky dozvím výsledky imunologie, tam neočekávám žádnou zradu, tak snad nepřijde zase nějaké překvapení.
Přejeme Vám hezký podzim a moc děkuji za přečtení.
PS: V září jsme si oprášili motorku a užili jsme si Prague Harley days, byla to pecka a já byla v tu chvíli fakt šťastná.
