IVF
Publikováno - 15.11.2018
Po dlouhých 3 měsících čekání na výsledky genetiky jsme se dočkali.
Teda hlavně já jsem dočkala.
Konečně stimulace, odsátí vajíček a první pokus o IVF = in vitro fertilizace = oplodnění mimo tělo.
Stimulace probíhala podle "stimulačního protokolu".
Přiznám se, že už si přesně nepamatuji, kdy a co jsem si aplikovala, pouze jsem našla účty od injekcí Bemfola, kterých jsem si aplikovala v tom cyklu celkem 8.
A Cetrotide, kterých jsem měla 5.
Ono na tom až tak nezáleží, protože to má každá žena jinak.
Záleží na věku, diagnóze, a dalších okolnostech podle, kterých to lékař nastaví.
Každopádně podle genetických výsledků jsem si musela píchat každý den Clexane 0,4 na ředění krve.
Zařídila jsem si u svého obvodního lékaře předoperační vyšetření, protože odsátí vajíček probíhá v celkové anestezii (cca 10 minut).
Při předoperačním vyšetření mi zjistili bakterii v moči.
To jsem obrečela, bála jsem se, že se to tím zkomplikuje a zase vše oddálí.
Okamžitě jsem volala do CAR, nasadila jsem antibiotika dle pokynů OL a bylo mi řečeno, že vše bude v pořádku.
Protože mi zjistili nízkou hladinu hormonů a to je můj hlavní problém, měla jsem stimulaci od 2.dne cyklu.
Jednou až dvakrát v týdnu jsem chodila na ultrazvukové kontroly, jak se to vyvíjí a podle toho lékařka v CAR upravila dávkování.
A pak přišla ta vhodná chvíle.
"Dneska ve 21h si píchnete tuto injekci do svalu a v sobotu se uvidíme".
"Ok, super ... počkat ... říkala do svalu?" došlo mi venku...
"Jako dobře, do břicha se píchnu, to už jsem si i zvykla, ale do svalu?"
Tak dobrá nejsem abych se dokázala otočit a sama se, laicky řečeno, píchnout do zadku.
Tak co s tím?
Naštěstí mám neteř, skoro zdravotní sestřičku, které jsem oprášila vědomosti ze školy a píchla mě.
Bála se asi víc než já. Ale píchla mě to bezbolestně a vajíčka se mohli začít uvolňovat.
Konečně sobota, pro někoho den jako každý jiný, pro nás ne.
Normálně totiž v sobotu podle budíku nevstáváme, normálně v sobotu neodebíráme spermie do kelímku, normálně v sobotu se netýrám hlady.
A navíc toto nebyla ledajaká sobota, bylo to 5.května, den narozenin mého partnera.
Ten to komentoval slovy: "normální lidi v den svých narozenin slaví a já mám v ruce kelímek se spermiemi" :-D
Na smluvenou hodinu jsme jeli do CAR, byla sobota ráno, všude prázdno, pohodlně jsme zaparkovali a bočním vchodem šli do budovy.
Sestřička si převzala mne, spermie a partnerovi sdělila, že asi tak za hodinku bude moci jít za mnou a že může počkat v čekárně.
Ale kousek od CAR bydlí tatínek mého muže, tak se vydal za ním, na kafe a cigárko.
Já se mezitím ubytovala na "mém" pokojíčku a čekala až na mě dojde řada.
Odběr probíhá ve velmi krátké narkóze, cca 10 minut.
Po probuzení jsem se hned sháněla po příteli, sestřička mi sdělila, že hned jak bude mít čas, tak pro něj dojde, že tam má více pacientek.
To jsem samozřejmě nechtěla slyšet, ale vzala jsem to na vědomí.
Cvakla jsem aspoň tuhle rychlou fotku a poslala jí příteli a 2 "duším", co to se mnou prožívaly.
V tu chvíli byla pro mne fotka rychlejší než nějaký psaní.
Za chvíli už sestřička přivedla partnera a s ním tác s občerstvením - kafe, vodu, sušenku.
A já poučená už z hysteroskopie a mého "klepavého" stavu, jsem si zabalila toust.
S chutí jsem to všechno snědla a vypila a bylo mi o hodně lépe.
Jen jsem se dožadovala vytáhnutí kanyly, od dětství to nemám ráda, prostě mě ta hadička bolí.
Dokud jsem si nedošla na záchod a nedostala jsem barvu, tak mi nebylo vyhověno.
A konečně ta nejdůležitější informace, podařilo se odsát 27 !!! vajíček.
Pro mne to bylo další malé vítězství.
Vím totiž, že je to opravdu velký počet, že to není automaticky, že jsou ženy, kterým se podaří odebrat 5 nebo taky jen jedno.
S takovým počtem vajíček se taky nabízel hyperstimulační syndrom.
Byla jsem na hraně, ale naštěstí se mi úplně nerozjel.
Břicho jsem měla nafouklé, jak ve 4.měsíci těhotenství, ale nijak extra mě nebolelo, jen mě sem tam píchlo při chůzi.
Hodně jsem odpočívala a snažila jsem se hodně pít, což bylo dost těžké.
Po antibiotikách (tuším, že jsem brala amoksiklav) mě trápilo nechutenství a to tak, že už mi nechutnala ani voda.
Ale nařízení znělo jasně: hodně pít a hodně bílkovin.
Tak jsem se snažila... ale s velkým sebezapřením.
Večer v den odběru jsem nasadila utrogestan.
Obvykle se užívá prednison na rozbourání imunity, aby tělo nepovažovalo embryo za něco proti čemu musí bojovat, ale protože jsem brala antibiotika, tak jsem tentokrát měla prednison vyloučen.
Každý den jsem si volala jak se našim "buňkám" daří.
Odebráno mi bylo 27 vajíček, u 25 došlo k oplození, 21 dožilo do 5. den.
Jedno embryo mi zavedli, zbytek jsme nechali zmrazit.
Ne všechny, protože to stojí docela dost peněz, ale většinu ano. Popravdě nakonec ani nevím kolik jich mám zamrazených. Tuším, že něco mezi 10-15.
5. den - 10.5.2018 jsem šla na první transfer.
Transfer probíhá úplně stejně jako inseminace, jen s tím rozdílem, že je tam větší klidový režim.
Po transferu jsem ležela hodinu v CAR a klidový režim pokračoval i doma.
Prvních 3-5 dnů doporučují zvýšený odpočinek na lůžku.
Musím říct, že při tom prvním jsem to opravdu dodržovala, hodně jsem spala, polehávala, ven skoro nechodila.
Pak až v druhým týdnu jsem pomalu začínala chodit i po zahradě, atd.
Ale nic jsem nezvedala, nevařila, nežehlila, neprala.
Prostě jsem se tak různě poflakovala.
Cca po týdnu jsem trošku krvácela, ale neplašila jsem, v papírech bylo napsáno, že je to normální.
Nejhorší pro mne bylo, po tomhle prvním pokusu, že ač odběr vajíček bral můj muž s humorem, tak potom to tak nebylo.
Nemělo to sice nic společného s IVF, prostě byl unavený, atd.
Zkrátka, myslím, že to každý z nás zná, když jsme unavení, nejsme úplně milý.
Byl to prostě protiva, který se mnou doma pomalu nemluvil, nepomáhal mi. Dál všechno nechával na mě a ještě byl naštvanej, když jsem remcala.
Jsme spolu 5 let, znám ho, znám ho déle než 5 let a vím, že tohle období, prostě občas má, a že jak nečekaně ráno příjde, tak stejně tak odejde.
Jenže ...
Já zrovna potřebovala veselýho, milujícího muže a ne protivu, který se mračí a za celý den nevydá ani hlásku a když už z něj něco vypadne, tak řve.
Ne jednou jsem to za těch pár dní obrečela.
Po 14 dnech jsem šla s velkou nadějí na test.
Bohužel negativní.
"A co teď?" ptala jsem se sestřičky do telefonu...
"Teď vysadíte všechno se berete, do 5-ti dnů dostanete menstruaci a zavoláte si na objednání, můžete mít hned další pokus, je to dobrý, když je tělo nastimulovaný."
Dny běžely, menstruace byla na dovolený...
10.den jsem volala, že menstruace stále nepřišla a že tedy nevím co dělat.
Sestřička mě objednala na kontrolu k paní doktorce, ta mi nasadila na 10 dnů Norethisteron 2x1tbl. s tím, že se dostaví menstruace a hned mi napsala nový stimulační protokol, ve kterém jsem užívala Estrofem a na kůži jsem aplikovala Lenzetto.
Menstruace se dostavila, léky jsem užívala dle rozpisu, stále jsem k nim píchala clexane na ředění krve.
12.dne cyklu jsem šla na kontrolní UZ, bohužel i přes léky jsem měla děložní sliznici nízkou.
Lenzetto jsem aplikovala ve vzestupných dávkách, Estrofem mi paní doktorka také navyšovala, ale můj největší výkon byl 5,5mm, místy 5,7mm.
Normální nález je 9-11mm, s tím, že se dá otěhotnět i s 6mm.
Do takto nízké sliznice nemělo cenu embryo zavádět.
V dalším cyklu mi byl změněn Estrofem za Oestrogel, který jsem si mazala na stehno, vstřebává se stejně jako Lenzetto přes kůži.
V srpnu jsem dosáhla 26.den cyklu na 5,9mm, stále málo.
Už jsem z toho byla unavená, střídala jsem kombinace a dávky léků, bylo to dlouhé a navíc ty hrozný horka.
Já, která miluji léto, teplo, sluníčko, jsem neustále byla zalezlá doma, zabedněný všechny okna a dveře.
Kombinace hormonů a veder mi nedělala dobře, několikrát se mi stalo, že jsem měla křeče do břicha a celkově jsem se cítila špatně.
Na konci září jsem opět dosáhla na 5,9mm, paní doktorka zkonstatovala, že to teda zkusíme, že to bude moje maximum.
Chystala jsem se na druhý transfer, tentokrát zmrazených embryí.
Užívala jsem lenzetto, oestrogel, clexane na ředění krve, před transferem mi přidali Crinone gel a prednison. Domluva s paní doktorkou byla: "při neúspěchu vše vysadit, přijít 12. den cyklu na kontrolní UZ a podle toho buď znovu transfer nebo lázeňská léčba".
2.10.2018 jsem opět ležela na sálku, připravena na embryotransfer.
Tohohle andílka jsem měla nad postelí...
Jenže tentokrát se paní doktorka trápila, katetr nešel zavést, mám zakloněnou dělohu a už několikrát jsem slyšela, že tam mám "zatáčku" a přes tu se někdy nejde dostat.
Předtím všechny inseminace i transfer proběhli bez problémů.
Nakonec se i tento 2.transfer povedl.
Ale po komplikacích se zavedením mi lékařka napsala do zprávy:
"Při neúspěchu hysteroskopie+dilatace čípku".
"Ne, já na žádnou hysteroskopii už nejdu..." hlásila jsem doma.
Tentokrát to bylo všechno úplně jiný než poprvé.
Žádné krvácení, žádné nechutenství, pečující muž, který vařil a pomáhal mi.
Jen mě pobolíval podbřišek, ale tak zvláštně, když jsem seděla, tak mě bolel, když jsem se natáhla abych neměla stlačené břicho, tak bolest v podstatě okamžitě odešla.
I přesto, výsledek byl negativní.
Brečela jsem moc a říkala jsem partnerovi, že se moc bojím.
"A čeho prosím Tě?"
"Že to nikdy nevyjde."
"Vyjde, jen mi slib, že už nebudeš brečet."
Vysadila jsem tedy všechny léky a menstruace se dostavila hned 2.den.
Ač ty měsíce předtím, mě vždy bylo dost špatně, měla jsem velké bolesti břicha, tak tentokrát nic.
Nejvíc šťastná jsem byla, že si nemusím píchat clexane, píchala jsem si celý léto, vždy jen s pauzou 3-5 dní.
Břicho už jsem měla samou modřinu a když jsem si po něm přejela, cítila jsem pod kůží malé bouličky.
Potřebovala jsem odpočinek od všech těch hormonů a injekcí.
Koupili jsme nové auto a přítel mě vzal na výlet do přírody.
Léta předtím jsme celý procestovali, letos jsme nikde nebyli, mj. jsme rekonstruovali dům, tak nebyl čas.
Park Průhonice
Při procházce parkem padlo rozhodnutí psát blog.
Jo, ten zarostlý pám za mnou je můj milovaný muž, Petr
A kolik nás to všechno stálo?
Všude se dočtete, že tři až čtyři pokusy IVF hradí pojišťovna.Tak taková je pravda.
Jako před inseminací jsem si hradila přípravek Bemfola, 8x 65 kč.
Tentokrát ještě inj. Cetrotide, 5x 41 kč.
Oplození vajíček spermiemi:
Pojišťovna hradí pouze základní/přirozený oplodnění, tj. že spermie jsou v jedné zkumavce s vajíčkem a "děj se vůle boží", jenže to může dopadnout tak, že spermie krouží kolem vajíčka, tak dlouho až se unaví a zemře a k oplození nedojde, protože vajíčko si vybudovalo kolem sebe ochranný obal.
Existuje teda metoda, kdy spermie aplikují pomocí jehličky přímo do vajíčka, tato metoda není hrazená pojišťovnou a stojí 9 000 kč.
Délka kultivace embryí, čas který jim je dán aby se vyvinuly.
Pojišťovna hradí 48 hodin.
Lepší je 5 dnů, některé které se zdají slabé, to nakonec doženou nebo naopak.
Prodloužená kultivace - 5 500 kč.
Zmrazení embryí pojišťovna nehradí vůbec.
Zamrazení 3 pejet na 1 rok stojí 5 000 kč a každá další pejeta 900 kč.
Po roce musíte podepsat a zaplatit další souhlas se zmrazením nebo jejich likvidaci.
FET = frozen embryo transfer neboli zavedení rozmražených embryí taktéž pojišťovna nehradí. Rozmrazení embryí a jejich transfer stojí 4500 kč.
Celkem tedy za 2 pokusy = 25 603 kč.
Prosím tyto údaje berte jako orientační, ceny se můžou lišit podle CAR.
Uvádím to sem především proto, že mě samotnou překvapuje, co všechno se musí platit.
Ale abych nebyla nespravedlivá, i tu pojišťovnu to stojí dost peněz.
Pokud chceš vidět další příspěvky, přejdi do archivu příspěvků (odkaz).