Hysteroskopie
Publikováno - 07.11.2018
Už před 2.inseminací jsme se s paní doktorkou domluvily na dalším postupu v případě neúspěchu. Hysteroskopie a genetické vyšetření.
Hysteroskopie je vyšetření, při kterém se hysteroskopem (kamerou) podívají do dělohy. Dají se při ní i odebrat vzorky, atd.
Mě při hysteroskopii ještě zjistili průchodnost vejcovodů.
Toto vyšetření je nutné provádět v prvních deseti dnech cyklu. Takže v den kdy jsem dostala menstruaci jsem si volala na objednání termínu - 5.1.2018.
Protože se hysteroskopie provádí v celkové anestezii, musela jsem si zařídit u svého praktického lékaře předoperační vyšetření.
Jedná se o krátkodobou, cca 10-15 minut, narkózu a provádí se ambulantně. Je tedy nutné mít sebou doprovod.
Byla jsem ráda, že se mnou jel partner, i přesto, že si umím představit jak náročné to pro něj muselo být.
Z domu jsme vyjížděli v 6h ráno, abysme tam před 7h byli.
Domů jsme přijeli asi mezi 13-14h.
Protože to máme docela daleko, domluvili jsme se, že nemá cenu aby jezdil domů. Tak se šel projít po okolí kliniky.
A já?
Samozřejmě v čekárně na mě dolehl všechen strach a brečela jsem jak malá, že se bojím, co když se neprobudím, apod.
Naštěstí si pro mne brzy přišla sestřička.
Přidělila mi skříňku a postel, já si lehla a čekala.
Bylo nás asi 5 ženských v jedné velké místnosti hned vedle sálu. A navíc tam byla malá holčička, která šla na přišití odstátých uší.
Jinak jsme šly všechny v podstatě na to samé, jen každá z jiného důvodu.
Myslím, že jsme byly všechny stejně nervózní, ležely jsme na postelích a odevzdaně čekaly.
Byla jsem "šťastná”, když jsem konečně byla na řadě , bylo už kolem 9h.
Než mě uspali tak jsme se ještě zasmáli.
Dr: "kouká do papírů “45kg? Jako vážně?”
Já: "ano”
Dr.: "Hmm, 155 cm. A vás muž je vysoký atlet, že?”
Já záchvat smíchu...
Sestřička: “podle toho jak to paní pobavilo bych řekla, že má partner trošku bříško.”
Já: “no trošku víc”
Dr.: "Ale vysoký je?"
Já: “proti mne ano” (ale to jsou všichni, že jo)
Dr.: "Malý holky si vždycky najdou vysoký chlapi”
Potom mi sestřička popřála “hezké sny, třeba o tom jak jste s tím vaším atletem na pláži, u moře … “
... a pak už nevím nic
Vzbudila jsem se zpět ve “své” posteli v tom velkém pokoji.
Stála nade mnou sestřička a moje první otázka byla “je všechno v pořádku?”
Za chvíli přišel pan doktor a potvrdil, že je vše jak má být, “jen ta děloha je trošku menší, ale s tím se počítalo při vaši celkové konstituci.”
Dospávala jsem narkozu, neustále mi pípal přístroj na saturaci.
Sestřička mi pak řekla, že to bylo tím, že jsem sebou hrozně házela.
Po nějaké době přivezli paní co ležela vedle mne.
Paní romské národnosti, která byla na potratu.
Její první otázka byla “co jste s nim udělali?”
Chtělo se mi brečet, hlavou mi šly myšlenky “ty blbko, co bych dala za to být těhotná a Ty můžeš a..."
Bylo mi smutno.
V 11h začínaly pacientky vstávat a chodit na záchod.
Všechny bez nějakých problému. Pak došla řada na mě.
Sestřička mi dala napít sladkého čaje a pomalu jsem spouštěla nohy dolů.
Začaly se mi klepat nohy. Pacientka vedle na mě vyděšeně koukala a ptala se "co je Vám, slečno? Strašně jste zbledla".
Dělala jsem hrdinku, ale jen chvíli.
Najednou jsem se klepala úplně celá. Sedla jsem si a pomalu to přestávalo. Došla jsem si na záchod. Vrátila jsem se a klepání začalo znovu, nakonec jsem se klepala úplně celá, cítila jsem, jak se mi klepou i tváře. Bylo mi zle. Sestřička mi dala ještě sladký čaj. Pomalu se to zlepšovalo.
Přítel už na mě čekal venku, sestřička mi řekla, že to mám z toho, že jsem nejedla, klesl mi cukr a ať si hned dole koupím chlebíček.
Tak jsme šli do kantýny. Tam jsem si dala chlebíčky a bylo mi líp.
Mohli jsme v klidu jet domů.
Mám to za sebou, vše je jak má být, hurá.
Pokud chceš vidět další příspěvky, přejdi do archivu příspěvků (odkaz).