Kdo jsem?
Publikováno - 24.10.2018
Kdyby se mě někdo zeptal v 15-ti letech, jak vidím svojí budoucnost, nevěděla bych jakou budu mít práci, jakého muže, ale v jedné věci jsem měla jasno.
Do 25-ti budu mít první dítě, kolem 30 druhé a před 40 třetí.
Haha, jak jsem byla naivní. :-D
Je mi 31, jsem zdravotní sestra, kterou jsem nikdy být nechtěla.
Mám báječného muže, kterého jsem si „vysnila“. Známe se 14 let, ale pouhých 5 let jsme partneři.
A počet dětí? 0, slovy nula.
ZATÍM!
A proto jsem se rozhodla, že zkusím psát tento blog.
Je to rozhodnutí po dlouhé úvaze, kdy se mi to mlelo v hlavě na všechny strany.
Pak jsem to nahodila doma a partner překvapil (ZASE, jak časem zjistíte) a neměl s psaním blogu problém. On měl jasno hned, já si to přeci jen ještě pár dní mlela v hlavě.
Musela jsem si odpovědět na spousty otázek:
Pro koho to budu psát?
- Pro sebe – jako svůj deníček, který jsem si nikdy nepsala a obdivovala jsem holky, které ho měly.
- Pro ostatní ženy - aby třeba měly představu, co je čeká, nebo že právě v ten moment někdo prožívá to samé zklamání/radost.
- Pro chlapy – aby se dozvěděli, co asi jejich žena prožívá a třeba se bojí/stydí jim to říct.
Proč to budu psát? S jakým cílem?
- Protože jsem nenašla na netu aktuální informace od laika, jen pár starých diskuzí na portálech jako e-mimino, kde se to hemží slovy jako „snažilka, těhulka, manža a mimísek“. Brrrr, dělalo se mi z toho nevolno a adekvátní info žádné.
- Na stránkách různých CAR (centrum asistované reprodukce) zas samé odborné pojmy, kterým jsem občas ani já, se zdravotnickým vzděláním, nerozuměla.
A jaký je můj cíl?
Kromě vytouženého potomka, třeba taky se z toho nezbláznit, nebýt protivná sobě ani okolí (jo, to jde občas těžko, což sami uvidíte, když vydržíte).
Ale hlavně svým psaním, svojí zpovědí pomoct ostatním, co řeší to samé.
I kdyby to měl být jen jeden člověk, kterému tím dodám energii, víru, naději, tak to bude super.
S čím se budu muset vyrovnávat?
- S blbostí lidí, která je díky dnešním možnostem „nikdy nekončící příběh“.
- S tím, že výsledek je nejasný a já vlastně nevím jestli tento blog skončí "happy endem".
Ale nebudu předbíhat, pěkně popořádku se vrátím ve svých vzpomínkách a provedu vás naším životem. ;-)
Nejdřív to vypadalo, že se budu muset rozhodnout.
Partner vs. Dítě...
Mému muži je 41 let, má dva kluky (20 a 14 let) a tak nějak logicky už další dítě nechtěl. Už si chtěl dělat věci po svém, vzdělávat se v tom, co ho baví, cestovat.
Jenže si našel mne. :-)
Mně v době našeho seznámení bylo 26 let a chtěla jsem dítě, ne hned, ale za nějaký čas určitě.
Nakonec povolil, asi mě vážně miluje :-D
O miminku a o tom, kdy by bylo vhodné na něm začít „pracovat“, jsme vedli dlouhé diskuze.
Podle přítele: „prostě až ho budeme chtět, tak na to jednou skočíme a bude“...
Já mu oponovala „to taky nemusí být tak jednoduché, víš kolik znám lidí, co s tím má problém?"
On: „ale prosím Tě, já nikoho neznám!"
Asi jsem tenkrát měla tušení. :-(
Protože jsme motorkáři a chtěli jsme si užít sezonu, rozhodli jsme se, že ta správná doba bude v září (září 2016).
Už bude po sezoně a když hned otěhotním, tak porodím dřív, než bude další sezona v plném proudu. A budu se moct alespoň kousek svézt taky.
Počítala jsem s tím, že se to asi nepodaří hned, že to bude trvat nějaký ten měsíc, ale že uběhnou další 2 sezóny, to by mě ani ve snu nenapadlo. :-(
Pokud chceš vidět další příspěvky, přejdi do archivu příspěvků (odkaz).