Jaký byl leden 2025?
Publikováno - 31.01.2025
Leden je podle statistik nejdepresivnější měsíc roku. A proto britský psycholog vymyslel Blue monday, jako marketingový tah.
Náš leden (můj a Adámka) tentokrát depresivní nebyl, i když se vůbec nevydařil podle mých představ.
Po náročnějším prosinci, kdy jsme si užívali advent naplno a neustále jsme někde jezdili, jsem si říkala, že by bylo fajn v lednu zvolnit.
Za prvé jsem dostala nabídku práce z domu (moc děkuji za tuto příležitost) a za druhé nás na konci ledna čekal pobyt na horách.
Práce z domu přináší změny nejen pro mě, ale i pro Adámka.
I když jsem ho na to předem připravovala, tak mu docela trvalo, než si zvykl, že maminka ráno zasedá k tabletu a mobilu, a musí pracovat.
První 2 týdny byly hodně náročný.
Mně práce trvala opravdu hodně dlouho, byla jsem nervózní, abych neudělala chyby (který jsem stejně udělala) a Adámek těžce nesl, že se mu nevěnuji a netočí se vše jenom kolem něj, jak byl zvyklý.
Jak ještě nedávno skoro vůbec nekoukal na TV, ani na tablet, tak teď k obojímu usedá víc, než bychom si přáli.
Přispívá k tomu nejen moje práce, ale taky venkovní počasí, do kterého se nám ani jednomu nechce.
Uklidňuji se, že je to jen období, že se nabaží a zase ho to přestane bavit.
Jak se nám blížil pobyt na horách, nechtěla jsem vyrážet někam do herniček apod., aby Áďa něco nechytl, a i proto jsme měli spíše pohodičku doma.
I přesto, hned 9.1., kdy jsme měli jet na návštěvu ke kamarádce, přišla teplota.
Už jsme se chystali k odjezdu, Áďa byl ukňouraný a já jentak plácla, že mu změřím teplotu, jestli ještě chvíli bude kňourat.
“Ano maminko, změž mi teplotu”, kňoural dál Áďa.
To jsem zbystřila, většinou když chce změřit teplotu, tak jí fakt má.
Nechápu jak to to dítě dělá, ale je to tak.
Už se i jednou stalo, že se mi zdál v pohodě a najednou přišel s tím, že chce změřit teplotu a byla tam.
Tak jsem mazala pro teploměr.
A zase tam byla.
Krásných 38,5 st.
Návštěvu jsem narychlo rušila a říkala jsem si:
”Teď se to na jednu stranu vůbec nehodí, protože za dva dny nám začíná plavání, na druhou stranu lepší teď, než těsně před odjezdem na hory.”
Dostal sirup a čekala jsem, co se z toho vyvrbí.
A nevyvrbilo se nic.
Ani ne 12 hodin měl teploty a pak už nic.
Bez teplot, bez jakýchkoliv příznaků.
Plavání jsme úspěšně zahájili.
Pak přišel čas na vybrání mého vánočního dárku.
15.1. jsem šla s kamarádkou na koncert “Muzikály Josefa Vojtka.”
Tak trochu to vypadalo, že nakonec nebudu moct odejít.
Zapomněla jsem předem Adámka připravit, že bude mít večerní rutinu a uspávání s tatínkem.
Řekla jsem mu to až ten den ráno, to už je na něj pozdě.
Sice jsme si o tom několikrát za den povídali, ale když přišla doba mého odjezdu, tak Adámek natahoval, že nechce tatínka, chce maminku atd.
Ale nakonec si to nechal vysvětlit a dobře to dopadlo.
A já si poseděla s kamarádkou na kávě a pak si užila krásný koncert, úplně jiný než na jaký jsem u Pepy Vojtka zvyklá.
V muzikálové roli Vojtka neznám, bohužel na muzikály moc nechodím - ráda bych to změnila.
Bála jsem se, jestli se mi to bude líbit, když ty písničky neznám a jaký ten koncert bude, když tam bude Pepa sám a nebude mít za zády svojí kapelu.
Ale byl to prostě Vojtek, mezi písničkami vtipný, zavzpomínal na kolegy, kteří už tu nejsou, na své začátky v muzikálech, ke každému muzikálu něco řekl a když na konci zpíval “Když jsem já byl tenkrát kluk” od Karla Gotta, byla jsem dojatá.
Opravdu nádhera.
Celý večer se moc vydařil a užila jsem si to.
Další týden Adámka čekali dvě nepříjemnosti v jeden den.
Intenzivně jsme ho na obě věci od začátku ledna připravovali.
První bylo stříhání.
Návštěva kadeřnice u nás zatím probíhala následovně:
- Áďa Všem říkal, že půjde na stříhání, že má vrabčí hnízdo.
- Ještě v kadeřnictví v pohodě.
- Pak kadeřnice vytáhla pláštěnku a řekla: “Tak pojď.”
- A byl konec.
- Pláč, řev, vztekání se.
Výsledek byl, že jsem ho držela násilím, kadeřnice za šíleného řevu stříhala, občas měl někde zub, já zpocená až na prdeli, ale Áďa ostříhaný a když kadeřnice sundala pláštěnku, tak se oklepal a šel jako velký pán :-)
Tentokrát říkal, že nebude plakat, ani se vztekat, že bude sedět na mamince a bude držet.
Scénář byl dost podobný jako předešlé návštěvy.
Vše ok, dokud neuviděl pláštěnku - nechápu, co proti ní má.
Pak přišel řev, ale držel.
Občas i přestal řvát a komentoval zvířátka na pláštěnce.
Bylo to o hodně lepší než kdykoli předtím, ale ještě to nebylo tak, jak říkal, že to bude.
Po obědě ho čekala další událost - návštěva zubaře.
Po scéně u kadeřnice jsem čekala, že opět bude scéna.
Adámek po cestě zase říkal, jak otevře pusu:
“Doktoka se podívá, žekne dobý Áďo, čisti dál,” dostane obrázek a hračku a půjdeme domů.
Do čekárny jsme přišli načas, i přesto, že jsme zahajovali ordinaci, tak jsme docela dlouho čekali, asi 20 minut.
Tak už jsem byla nervozní, protože Adámek by normálně doma touto dobou spinkal.
Říkala jsem si, že čím déle budeme čekat, tím protivnější a unavenější bude.
Áďa dostal úkol, držet kartičky a pak je dát sestřičce.
V jedné ruce držel kartičky, v druhé Čudlíka (jo jeho plyšový pes musí chodit všude s námi - moc děkujeme teto Veru :-D ), povídali jsme si už ani nevím o čem.
Když nás konečně sestřička vzala dovnitř, Áďa šel jako velký kluk, sestřičce dal kartičky a hnal se ke křeslu.
Dr. nás povozila nahoru a dolu, poptala se jak si nechá čistit zuby, atd.
Pak dala Adámkovi podržet zrcátko, ten jí řekl, že tatínek má doma taky takový a otevřel pusu.
Krásně spolupracoval, pak zbystřil kelímek, tak si chtěl hned vyplachovat.
Dr. mu ještě po prohlídce ukázala, jak se tam napouští voda, Áďa nás svezl s křeslem dolů a řekl si o hračku. :-D
Dostal dinosaura, takže štěstí veliký.
A já se nemohla probrat z toho šoku.
Zároveň jsem byla tak moc pyšná, že to takhle hravě zvládnul.
Tak snad příště i tu kadeřnici zvládne.
Přesně po 2 týdnech od zvýšené teploty, když už jsem pomalu začínala balit na hory, to opět přišlo.
Ráno se Adámek vzbudil naprosto v pohodě.
V 10h jak když se přehodí výhybka, ukňouraný, plačtivý dítě.
Opět “vyhrožuji” teploměrem, odpovědí mi je:
“Ne, maminko, nechci měřit”, aby mi za půl hodiny řekl:
“Změž mě, počebuji siup.”
Je pátek, na hory máme jet v neděli.
Říkám si, třeba to bude jako minule, nebudu plašit, bude to dobrý, balit ale zatím nebudu (ono to ani nešlo, protože Áďa vyžadoval mojí neustálou přítomnost).
Jenže večer už jsem brečela v posteli vedle spícího Adámka.
Teplota po sirupu vůbec neklesala, navíc měl zvláštně červenou jednu ručičku a na ní nějaké pupínky.
Byla jsem docela vyděšená a do půl jedný jsem ho sledovala a měřila.
Pak teplota konečně klesla, pupínky na ruce zmizeli, asi to měl jen přeležené a zapocené.
A psala jsem do skupinky holkám, že na hory pojedou bez nás.
V sobotu měl Áďa stále teploty, ale už nic tak dramatického.
Poslední sirup měl odpoledne a pak už byl bez teploty.
Čekala jsem, co příjde - vyrážka nebo rýma, kašel.
Nepřišlo nic.
V neděli ráno mi Áďa hlásil, že nemá teplotu, ani rýmu a jedeme na hory.
Bohužel, už jsem svojí účast zrušila a za nás jela náhradnice.
Tak moc jsme se oba těšili na tety, na děti, ale hlavně na sníh.
Adámkovi od neděle opravdu nic nebylo, v úterý odpoledne a večer to vypadalo, že se mu spouští rýma, ale nakonec z toho taky nicmoc nebylo.
Ráno je zahleněný a přes den mu nic není.
Aspoň, že u nás v mezičase mezi teplotami pár vloček spadlo a dva dny jsme bobovali.
To jsme si fakt užili.
I když se teda ukázalo, jaká jsem matka roku. :-D
To jsme takhle s Áďou blbli ve sněhu a on spadl a zabořil se hlavou do sněhu.
A co jsem dělala já?
Ano, správně, měla jsem záchvat smíchu :-)
Když jsem to pak chtěla vyprávět doma Péťovi, tak jsem se smála tak, že jsem to ani říct nemohla.
Snad mi to jednou Adámek odpustí.
Náš leden v kostce
- pár návštěv kamarádek a kamarádů
- hodně návštěv babičky
- doprovod babičky na vyšetření
- Adámek je ostříhaný a má zkontrolované zoubky
- zažili jsme dva typicky zimní dny a asi tak dva skoro jarní
- Áďa dvě nemoci a Péťa 2 vytržené zuby
- já jeden koncert, jedna návštěva kavárny a nula přečtených knih
- zahájili jsme zimní kurz plavání
- Adámek vyvětral boby i firstbike
Strávili jsme pohodový, klidný leden, zajeli jsme si nový režim a těšíme se na únor.
V únoru už snad vyrazíme na nějaký výlet, do herničky a když se poštěstí, tak snad i někam za sněhem.