Březen
Publikováno - 13.04.2025
Máme za sebou další měsíc roku 2025 a tím je březen, měsíc povědomí o rakovině tlustého střeva a ženské historie.
Ale také měsíc knihy a s ním spojené Knižní putování s nakladatelstvím Martinus.
Tentokrát tam bylo velmi málo knih mých žánrů a tak jsem dost bojovala, radila se s chatGPT a občas jsem se musela zeptat na Instagramu.
A myslím, že to není náhoda, že v měsící knihy a čtenářů, začal v pardubické knihovně program Klubíčko, do kterého jsem hned Adámka přihlásila.
Klubíčko je kroužek pro děti ve věku 3-4 roky a druhou skupinku tvoří děti 5-6 let.
Vypadá to asi trochu divně, když řeknu, že chodíme na čtecí kroužek do knihovny.
Už se mě jedna kamarádka ptala: “A co tam s takhle malými dětmi děláte?”
Já osobně se vždy snažím přijít dřív minimálně o 15 minut, aby si Adámek mohl pohrát, rozkoukat se.
Když se všichni sejdeme, děti dostanou úkol - hledají po herničce papírky, ze kterých pak skládají obrázek - titulku knihy.
Během skládání už zkouší hádat, co asi na obrázku bude, o čem bude knížka atd.
Pak se s knihou přivítají, pohladí jí a řeknou “Ahoj knížko.”
Poté slečna, která kroužkem provází, začne číst.
Děti různě zatahuje do děje, dává jim otázky, ptá se, co je na obrázku, atd.
Slečna vybírá nové knihy, které děti něco naučí.
Například Mega mamutice Matylda, která je posledním mamutem na Zemi a předstírá, že je v pohodě, i když tomu tak úplně není.
Matyldu trápí úzkost, pocit samoty.
Takové předstírání jí stojí hodně sil a tak přizná, že v pohodě není. Ale její přátelé jí v tom nenechají.
Na první pohled to vypadá, že to Adámka moc nebere.
Stydí se, možná se i trochu bojí.
Sedí u mne a kouká, poslouchá.
Ale naposledy, když jsme byli, tak už se i sem tam zapojil.
Ale poslouchá velmi bedlivě, protože pak o tom celou cestu domů mluví, vypráví to doma tatínkovi, jakou knihu četli a co dělali.
Chci tam chodit hlavně proto, aby se začal zapojovat do kolektivu cizích dětí. S těmi které zná, nemá problém.
A taky ho chci vést ke knihám a návštěvám knihovny.
Začátek března vypadal velmi nadějně, plánů bylo zase mnoho.
V prvním týdnu jsme byli navštívit malého kamaráda a jeho maminku, se kterými jsme se seznámili v létě, při pobytu na horách.
To bylo moc fajn, kluci se mají rádi a Adámek potom nechtěl ani jet domů.
Poprvé jsme s Adámkem vyrazili do velkého divadla.
Sice jen na malou scénu, ale divadlo to je.
Hodně lidí mě od toho odrazovalo, že to nevydrží, že je ještě malý.
Šli jsme na představení určené pro děti od 3.let.
Jednalo se o představení Mladého divadelního studia Lajk, ve kterém hrají děti od 7 do 17 let a trvalo 50 minut.
Když byl závěrečný potlesk, Áďa odmítal tleskat a plakal, protože chtěl ještě pohádku.
Takže naše premiéra proběhla víc než dobře a hned jsme koupili lístky na další představení a už se oba moc těšíme.
V druhém týdnu jsme po dlouhé době vyrazili na pár dní mimo domov.
Jeli jsme do Liberce.
Ubytovaní jsme byli přímo v hotelu Babylon, kde jsme strávili 2 noci.
Brzy bude recenze, omlouvám se, trochu nestíhám.
To byly krásné tři dny.
Jenže víte jak to je...
Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán a po každém krásném dni následují dny špatné.
Z Liberce jsme přijeli ve středu odpoledne.
V noci se najednou Adámek vzbudil a plakal, že ho bolí ouško.
Myslela jsem, že ho má jen přeležené, ale pláč nepřestával, tak jsem mu dala sirup.
Po sirupu usnul a spinkal až do rána, ovšem ráno to začalo nanovo.
Tak jsme vyrazili za paní doktorkou.
Diagnoza byla jasná: Zánět středního ucha.
V jednom uchu velký zánět, ve druhém počínající.
Přitom, kdyby si nestěžoval na bolest, neřekla bych, že mu něco je.
Že není ve své kůži bylo vidět hlavně v pátek, kdy měl i lehce zvýšenou teplotu.
Dokonce usnul na gauči, to se obvykle nestává.
Ale v pátek večer se to zlomilo, bylo vidět, že je mu lépe.
Od soboty byl dokonce i bez sirupu na bolest.
Vše vypadalo nadějně, ale i tak plán jet na pár dní ke kamarádce co žije nedaleko Prahy, jsme zrušili.
V úterý jsme jeli na kontrolu a paní doktorka říkala, že to jedno ouško ještě není dobré.
Po obědě se Adámek vzbudil hodně plačtivý, opět měl teplotu a zánět v uchu zpět. :-(
Naštěstí to trvalo už jen dva dny a pak dobrý.
Ale týden a půl zkažený a do konce března bez plavání.
Takže naše velké plány, jak budeme mimo domov, aby Péťa měl klid na odpočinek, vzaly za své.
Péťa v březnu podstoupil 2x hloubkové čištění zubů.
Čekal na to poměrně dlouho a pak to skoro vypadalo, že to zase bude muset zrušit. Potrápily ho totiž dutiny.
Naštěstí to všechno nějak ustál.
Adámek byl na vyšetření u rehabilitační lékařky.
Má stále diastázu, od miminka byl silně jednostranný a to trvá stále. A navíc mu paní doktorka zjistila četné blokády.
Prokřupala ho a u toho bych nejradši plakala za něj. On to zvládnul na jedničku.
A co já?
Já žádného doktora neměla, ale za to jsem byla po hodně dlouhé době u kadeřnice.
Babička nás pak vzala na kafíčko a taky na oběd.
Tak jsme si společně užili krásný den.
Dočetla jsem druhou knihu tohoto roku - letos se mi nějak nedaří a čtení mi jde velmi pomalu.
Ke dni žen jsem dostala e-knihu o bolesti.
Snad mi tím Péťa nechtěl nic naznačit, jen říkal, že se mu zdála zajímavá.
Čas letí a já se brzy vrátím do pracovního procesu, tak jsem se přihlásila na konferenci o výživě dětí a kojících matek.
V květnu mě čeká jeden celý den bez Adámka. Snad to přežijeme a prospěje to nám oboum, že si od sebe chvíli odpočineme.
Jo a jarní počasí mě nalákalo na zahradu a po dvou letech jsem vyplenila záhonky a možná v nich i letos vyroste něco jiného než kopřivy.
Závěr března se naštěstí povedl.
Navštívili jsme první školku z našeho výběru - článek již brzy.
Udělali jsme si výlet do Obřího Aquaria v Hradci Králové (recenze zde) a zajeli jsme se podívat na zvířátka pod Kuňku.
A poslední den tohoto měsíce jsme byli v herničce s kamarádkou a jejím chlapečkem.
Bohužel jsme tam zrovna chytli dětskou skupinku, takže si to Adámek neužil tak, jak by si to užil, kdyby tam bylo méně dětí, ale bylo to fajn.
Až na to, že paní učitelka z DS měla pocit, že mi musí vysvětlit, že ideální věk pro začlenění do kolektivu už jsem propásla.
Protože podle ní jsem ho měla dát do dětské skupinky už v roce a půl a mít doma pohodičku.
Ona tam ty děti odplenkuje a naučí jíst, takže prý super.
No pardon, ale pokud bych tohle chtěla, tak jsem si dítě nemusela pořizovat.
Já miluju malý miminka, ale teď je to krásný věk.
Jezdíme spolu na skluzavkách, tobogánech, kolotočích. Prostě už je to príma parťák.
A já už si přeju jen aby bylo hezky a byli jsme zdraví, abychom mohli více jezdit po výletech venku - do lesa, na hřiště, do Zoo.
Doma je to pro oba dlouhý a dost náročný.
Jo povedl, málem bych zapomněla.
Péťovi zase vytrhli zub a...
Tak trochu nám začal padat strop v koupelně.
Začal praskat a Péťa se bál aby to Adámkovi nespadlo na hlavu, když se koupe, tak to šel trochu oškrábat.
A jak do toho rejpnul, tak začaly padat velké kusy.
Tak to nám teď dělá velké starosti, protože to nebude, jak se na první pohled zdálo, jen taková "malá prkotina", ale asi dost velký problém. Uvidíme no...
Náš březen v kostce:
- začali jsme chodit do čtecího kroužku
- byli jsme v divadle
- strávili jsme 3 dny v Liberci
- Adámek měl zánět středního ucha
- Péťa podstoupil hloubkové čištění a vytrhli mu další zub
- Adámek byl na vyšetření u rehabilitační lékařky
- byla jsem u kadeřnice
- přihlásila jsem se na koferenci
- navštívili jsme první školku
- udělali jsme si výlet do akvaria a pod Kuňku
- byli jsme v herničce
V březnu nám tedy ze všech plánů vyšel jen jeden.
Uvidíme, co přinese duben.
Plánů je zase mnoho.