Duben
Publikováno - 15.05.2020
Duben byl neuvěřitelně rychlý a vtipný měsíc, až jsem si ani neuvědomila, že je konec a je čas psát nový článek.
Psal se další mezník v mém životě - pořídila jsem si kolo.
Zdá se vám, že toho nadělám kolem jednoho obyčejného kola?
No víte, já měla naposledy kolo na základce, o přehazovačce jsem snila a o dvojpřevodníku ani to ne, to jsem ani netušila, že něco takového existuje.
Jo a brzdila jsem šlápnutím dozadu.
Než jsem se rozhodla, že fakt zainvestuji a koupím si pro mne dost drahou hračku, předcházelo tomu cca rok přemýšlení a taky jsme si doma pořád říkali: “Tak vyhodíme takových tisíc a pak stejně nebudu moct jezdit, protože budu těhotná.”
Jenže jak těhotenství nepřichází, tak o to víc mě kolo lákalo.
Už jsme jezdili na výlety na motorce, autem, taky jsme chodili pěšky a to kolo tak nějak chybělo.
Když padlo definitivní rozhodnutí: “Kolo ano.” Nastala otázka: “Jaký?”
Já, jakožto typická zástupkyně ženského pohlaví, jsem vybírala podle barvy.
“Víš, chtěla bych aby bylo holčičí, šedo-růžové nebo bílo-růžové. Jo a chci stejnou značku jako máš Ty, abysme k sobě ladili.”
Péťa si samozřejmě klepal na hlavu, chlap no.
Kolo jsme vybrali na netu, rozumíme tomu teda jako koza petrželi, Péťa teda o kousek víc než já, ale porovnal nějaký parametry a prostě něco vybral. Technické otázky případně rád zodpoví, já jsem ráda, že vím jak přehodit a ještě pořád říkám: “musím si přeřadit.”
Auto zkrátka řídím déle než jezdím na kole.
Pro kolo jsme jeli k našim známým do Bydžova (koho by to zajímalo, tak Jízdní kola Turek), protože rádi podpoříme fajn lidi.
Kolo jsme s velkou slávou přivezli domů a já ho hned před barákem musela zkusit a pak taky na dvoře.
Myslím, že Péťu už bych pobavila víc jedině kdybych u toho ještě zpívala (mám naprostý hudební hluch a zpívám fakt hrozně), neříkal nic, ale v duchu se určitě smál jak blázen.
Když jsem potřebovala zatočit, slezla jsem z kola a přehazovačku jsem úspěšně ignorovala.
Přesto mi Péťa slavnostně podal ruku se slovy:
“Gratuluji Ti k Tvému rozhodnutí pořídit si kolo, je to další mezník v Tvém životě, vítej mezi cyklisty.”
V sobotu jsme vyrazili na první cestu, cca 15 km.
O jízdě na kole jsem toho slyšela moc, ale nikdo mi nikdy neřekl, že:
- zadek mě začne bolet už po 10 metrech
- po 20 metrech mě začnou pálit stehna a já v hlavě slyším jednu cvičitelku z YouTube “už to pálí, holky, ještě 5,4,3 ... to to pálí, ááá, je to...”
- po kopečku dolů zákonitě musí přijít kopeček nahoru, samozřejmě větší a strmější, aspoň teda v mých očích, o plicích a stehnech bych pomlčela.
- když přijde první kopeček nahoru a já jsem tak ve 1/4, zatímco Péťa už je za kopcem, plazím se tak pomalu, že by mě i šnek předběhl, dostaví se záchvat smíchu.
- když sjedu první kopeček v terénu a navíc po kamení budu mít pocit jako bych právě zdolala minimálně Mount Everest a nejen 3 metry v podstatě skoro po rovině.
- cyklisti se taky zdraví a překvapí mě tím pěkně ze zálohy, ve chvíli kdy se fakt pekelně musím soustředit na to kudy jedu, abych jim místo obyčejného “ahoj” nelíbala nohy.
- projet seskupením neidentifikovatelného hmyzu je fakt nepříjemný.
- nadávat si: “já jsem kráva, co to tam přehazuji” musím jen ve své hlavě, protože zákon schválnosti funguje stále a právě v tu chvíli mě předjíždí jiný, o milion levelů, zdatnější cyklista.
- povídat si na kole fakt nejde, jediný co zvládnu je “ááá, jeee, pomoc”. S touto slovní zásobou si vystačím po celou dobu jízdy.
- z kola se fakt nedá kochat okolím, to pak tady nevidím větev, támhle díru a ono to může bolet.
- podrbat se na tváři při jízdě “v terénu” se nemusí vyplatit a může skončit ochutnávkou zdejší hlíny.
- zmrzlina po skoro 2 hodinách jízdy chutná tak nějak jinak - LÉPE. O kafi doma, ani nemluvím.
Jo a taky mě napadají za jízdy hodně vtipný věci, takže bych potřebovala nějaký “nahrávač myšlenek”, někdy si říkám, že je skoro škoda, že se nepobaví i ostatní.
Každý týden se snažíme vyrazit na cyklovýlet, zatím jen po okolí, ale pokaždé o kousek dál.
Tak považuji mé cyklistické období za zahájené a cítím, že bude veselo.
Jinak se v dubnu nic zajímavého neudálo, kolo předčilo naprosto vše.
Přeji všem krásný květen.
