Začátek naší cesty
Publikováno - 28.10.2018
Jak jsem psala v předešlém článku - v září 2016 jsme se přestali jakkoli chránit a začali jsme si užívat.
Antikoncepci už jsem neužívala víc jak rok, menstruace chodila skoro jako hodinky, jen občas nějaký výkyv pár dní, nic nebránilo v tom abych otěhotněla.
Jenže… měsíce běžely a menstruace přicházela s železnou pravidelností.
Na jaře 2017 jsem šla na pravidelnou kontrolu ke svému gynekologovi, kde jsem se zmínila, že už nastal ten správný čas
.
Zjistil, že mi moc neroste sliznice v děloze, tudíž by se oplodněné vajíčko nemělo kam uhnízdit a ani ty vajíčka (folikuly) neměly tu správnou velikost.
Napsal mi tenkrát lék clostilbegyt (podporující vajíčka a ovulaci) a utrogestan (podporuje udržení v sliznici dělohy), s tím, že uvidíme.
Ovšem, sama jsem poznala, že léčba je bez efektu.
Menstruace sice přicházela pravidelně, ale velmi slabá a to se nezměnilo.
S receptem mi taky napsal žádanku na spermiogram pro partnera a s pokyny, kde se má objednat a jak to asi bude probíhat.
Tenkrát jsem šla domů s malou dušičkou
, bála jsem se, že přítel nebude nic takového chtít podstupovat. Přeci už dvě děti měl, tak nemá problém.
Je to zvláštní, mně jako ženě přijde normální jít na gynekologii a roztáhnout tam nohy
, ale už mi tak normální nepřišlo, že má chlap někam donést svoje spermie.
Chápala jsem, že mu to musí být nepříjemné a očekávala jsem, že mi řekne NE!
Ale překvapil :-)
V podstatě neměl žádný problém, pouze volno v práci byl problém, který se dá řešit.
Tak si zavolal do CAR (centrum asistované reprodukce, tuto zkratku budu používat v budoucnu často), kde spermiogramy vyšetřují a objednal se.
Naší výhodou je, že nebydlíme daleko.
Odběr
mohl proběhnout doma, v klidu a mohla jsem být nápomocna.
Myslím, že v tu chvíli je to pro chlapa méně stresující a jak říkal přítel já jsem to měl příjemný, tak o co jde?
Na konci léta jsem opět přišla na kontrolu na gynekologii, kde jsem oznámila, že léčba byla bez efektu a dozvěděla se výsledky přítelova spermiogramu - naprosto v pořádku!
Jupííí, aspoň něco pozitivního.
Gynekolog mi udělal krevní testy na hladinu hormonů a napsal doporučení do CAR.
Když mi výsledky předával, nic mi neřekl, tak jsem myslela, že je vše v pořádku, jinak by mi to přeci řekl, tak jsem do výsledků ani nekoukala.
Protože jsem zdravotní sestra, zařídila jsem si ještě sama u svého praktického lékaře další testy, například vyšetření na toxoplazmózu, krevní obraz + diff, biochemii jako minerály, cukrovka, jaterní testy, atd.
Chtěla jsem prostě udělat maximum než se vydám do centra.
Přiznávám se, že jsem se bála doma říct, že nám budou muset pomoct.
Přeci jen, můj muž sice souhlasil, podstoupil spermiogram, ale stále nebyl vidinou miminka nadšen a když jsem na toto téma začala, tak říkal, že moc tlačím na pilu.
Očekávala jsem, že mě pošle do háje, že mi řekne něco jako „tak prostě nemáme mít děti, když to nejde“ nebo tak něco.
Vyslechla jsem za těch pár let v práci (ordinace praktického lékaře) tolik příběhů, jak chlapi neměli pochopení a to ani ve chvíli, kdy byl problém na jejich straně.
O mužské ješitnosti jsem toho tolik slyšela a četla.
Myslím, že přítel ani netuší, jak já se bála.
Jak jsem byla hloupá a málo mu (nám) věřila.
Naše cesta za vysněným miminkem tedy pokračuje už v centru, kam jsem se poprvé dostavila 7.10.2017 a musím říct, že je to teda jízda, která nám přináší do života nejen smutné chvilky, ale i spousty těch veselých, humorných situací, které bych ani nečekala.
Je to taky tím, že se k tomu stavíme s humorem sobě vlastním.
Samozřejmě, když slyším větu „Bohužel, výsledek je negativní…“, tak slzy tečou proudem, ale druhý den zas vyjde slunce a nová naděje.
A já se zatím nevzdávám.
Pokud chceš vidět další příspěvky, přejdi do archivu příspěvků (odkaz).