Reziduum
Publikováno - 09.01.2019
Pondělí 7.1.2019
Měla jsem tak trochu nabitý den.
Byla jsem objednaná na tělovou svíci, slíbila jsem mamce, že s ní pobudu a nakonec jsem ještě byla objednaná na kontrolu ke svému obvodnímu gynekologovi.
Tělovou svíci mi tentokrát paní Dana aplikovala každou jinam, jednu na levou stranu, druhou na pravou.
Svíce na levé straně rychle hořela, prý to značí, že hledá energii.
V podstatě jsem vůbec nic necítila, až ke konci lehké brnění a také to ke konci trochu zasmrádlo.
Když to paní Dana rozbalila, bylo tam toho "sajrajtu" málo.
Na pravé straně hořela svíce od začátku o dost pomaleji a klidněji, ale o to víc smrděla. Což je dobře, znamená to, že tahá z těla to, co má.
A mě šlo brnění od kyčle až po kotníky.
Po rozbalení byla svíce z pravé strany o dost plnější než ta z levé.
Přišlo nám to oběma zvláštní, ale domluvily jsme, že příště to uděláme stejně.
Odpoledne jsem šla ke svému gynekologovi.
Už měl zprávu z nemocnice, histologicky šlo pouze o těhotenství, takže příčina missed abortion (zamlklého potratu) není žádná patologie, což je dobře.
Příčin může být spousty a v tuto chvíli mi nikdo nemůže říct proč se to stalo, zkrátka se to stává.
V nějakém článku jsem četla, že tak končí dokonce každé 5.těhotenství.
Proč zrovna já jsem musela být ta pátá, to netuším.
Možná proto, abych si uvědomila nějaké věci, těžko říct.
Nemá cenu se v tom už pitvat. Už můžu pouze doufat, že se to nebude opakovat.
Až do kontroly jsem byla plná optimismu a naděje.
Jenže...
Ultrazvukové vyšetření - přišlo mi, že trvá nekonečně dlouho.
Pak něco měřil, už jsem nevydržela a zeptala se: "To co měříte je sliznice?"
(Doufala jsem, že ano, to by byla paráda, kdybych jí měla 7mm)
"Ne, zdá se mi, že tam máte reziduum - (zbytek po těhotenství)"
Dál vyšetřuje, měří, po chvíli...
"Pošlu Vás ještě na ultrazvuk k panu doktorovi XY."
Je to ordinace asi 50m vedle, pan doktor má, řekla bych, lepší ultrazvuk a taky je asi odborník na ultrazvukové vyšetření, to jsou moje domněnky proč mne tam poslal. Shodou okolností je to lékař, který mne propouštěl z nemocnice - vytiskl zprávu a zeptal se mě jestli mne něco bolí.
Než jsem do ordinace došla, volala jsem partnerovi, chtělo se mi brečet, bála jsem se, že mne pošlou znovu na RCUI (revizi dutiny děložní).
Ujala se mě milá sestřička, řekla mi jak to u nich chodí a zavedla mě za panem doktorem.
Opět ultrazvukové (vaginální) vyšetření na cca 15 minut.
Trošku jsem si pak doma stěžovala, že jí mám celou bolavou. :-D
Dr: "Vidím tam to samé co pan doktor, reziduum 12 mm, zdá se mi, že máte vrozenou vývojovou vadu dělohy, septum nebo-li přepážku, to by vysvětlovalo proč to tam zůstalo."
Já: (vyděšená k smrti) "pane doktore, neříkejte mi, že tam mám přepážku a za víc jak rok, co chodím do centra a dělají mi každý týden ultrazvuk by si toho nikdo nevšiml, navíc mi dělali hysteroskopii, tam by to přeci museli vidět."
Dr: "no já si říkám, že je to divný, že by se o tom nevědělo, je možný, že to jen reziduum zkresluje, ale napsat to tam musím."
Trošku jsem mu to vymlouvala, ale přeci jen, malý červíček už hlodal, můj optimismus mě milimetrovými krůčky opouštěl.
Nakonec ještě pan doktor dodal: "To víte, zakloněná děloha, nízká sliznice, jste taková drobná (pozn. 155cm, 45kg) a ještě vrozená vývojová vada, to je překážek a rizik, co se týká těhotenství."
Můj optimismus se vzdaloval mílovými kroky.
No nic, vzala jsem papír a šla zpět ke svému gynekologovi.
Dr. "tak pan doktor potvrdil reziduum o velikosti 12 mm, co s vámi..."
"Jsou dvě možnosti, buď půjdete zítra ráno do nemocnice, kde Vám dělali revizi, udělají ultrazvuk a znovu revizi a vzhledem k tomu septu tam připíšu hysteroskopii nebo půjdete ve čtvrtek do nemocnice (pozn. ve vedlejším městě) a tam se na to podívám já a udělám revizi taky já."
V duchu jsem si říkala "asi bych radši tam kde už mi to dělali" a nahlas jsem řekla "Jak chcete Vy."
Dr.: "Asi by bylo lepší kdybyste šla tam, kde Vám to dělali, mají tam dokumentaci."
Ufff, ulevilo se mi.
Dostala jsem doporučení a šla jsem.
Chtělo se mi brečet.
Septum?
Znovu revize?
Co když mi udělají díru do dělohy a moje sny o děťátku se rozplynou jako pára nad hrncem?
Bylo mi hrozně.
Přijela jsem domů a sbalila si tašku, abych zas nebyla za exota, že jdu do nemocnice a nemám nic sebou.
A taky jsem sbalila Sárinku, že jí odvezu k mojí mamce aby nebyla doma celý dny sama, špatně to snáší.
V 8h jsem dorazila do nemocnice, na ultrazvuk mě vzali až po 9h.
Byla tam mladá paní doktorka, řekla bych hodně mladá, mladší než já.
"Vidím tam to samé, co pan doktor včera."
Říkám jí o tom septu, zkráceně čím jsem prošla za uplynulý rok a že se mi to zdá divné.
Dělá mi zas neskutečně dlouho vyšetření.
Po nějaké době na sestřičku: "zavolejte na lékařák nebo primáře".
Otočí se na mě: "prokonzultuji to s někým starším".
Přišel primář osobně, to mě potěšilo, protože jsem věděla, že jsem v dobrých rukách. Pana primáře znám ještě z dob studií.
Znovu nekonečně dlouhé vyšetření, vaginálně i přes břišní stěnu.
Závěr?
"Žádnou revizi dělat nebudeme, je to zbytečné riziko, to se stává, že tam něco zůstane, je to tím, že tkáň je odumřelá a dobře tam drží, mělo by to odejít s menstruací, takže se domluvíme tak, že Vy počkáte na menstruaci, která Vám dorazí koncem ledna a až Vám bude končit, tak přijdete sem na kontrolu, uděláme ultrazvuk a uvidíme."
Opět se ptám na přepážku.
"Žádné septum tady neprokazuji."
To si neumíte představit jaký balvan mě spadl ze srdce.
Obrovská úleva.
Radost z toho, že nemusím pod narkozu, že žádný septum neexistuje, že nebudu mít díru v děloze, že je vlastně všechno dobrý.
A největší radost měla Sárinka, že jsem si pro ni přišla a jeli jsme domů.
Abych nezapomněla, reziduum mám na levé straně dělohy, to vysvětluje proč svíce rychle hořela, takže už jsme domluvené, že příště pálíme dvě svíce na levé straně.
Cíl je jasný: Budeme pálit, ať ten sajrajt vypálíme.
Já už na žádnou revizi prostě nejdu!!!
Pěkně si to odpluje s menstruací a bude.
A pak už se budeme jen těšit až k nám, co nejdříve, zavítá jiné miminko, které už u nás zůstane.
Doufám...