Červen
Publikováno - 24.07.2025
Červen - jeden z mých nejoblíbenějších měsíců už od školy. Už se moc neučilo, léto pomalu začínalo, jezdilo se na výlety a těšení se na prázdniny bylo veliký.
Letos byl náš červen, podobně jako loni, ve znamení moře a oslav.
Důkazem toho, jak rychle červen utekl, je to, že článek “jak jsme se měli v květnu” jsem psala před více než týdnem. (V červenci.)
První červnové dny jsme trávili spíše doma, balili jsme, doobjednávala jsem, co jsem potřebovala a chodili jsme naproti Péťovi k vlaku.
Letos jsme totiž vyráželi už 5.6. směr moře.
Tentokrát nás čekala Kréta.
Jeli jsme opět s mojí mamkou a taky s kamarádkou, jejím synem a její maminkou, se kterými jsme se seznámili loni na Rhodosu.
Tahle dovolená byla o hodně jiná než všechny mé předešlé dovolené.
Byla totiž jen o válení se na pláži nebo u bazénu.
Z Kréty jsme toho popravdě moc neviděli.
Což je teda velká škoda, ale tak nějak to s těmi dětmi prostě nešlo.
O důvod víc se tam ještě někdy vrátit.
Moře tam ale bylo krásné, vyšlo nám parádní počasí a vlny, až na jeden den, byly tak akorát.
Kluci si užívali nekonečného pískoviště a skákání ve vlnách.
U bazénu jsme byli jen první a poslední den.
Týden utekl jako voda a přišlo loučení. S kamarády a taky s mořem.
Pokaždé jsem dojatá, jak Adámek mává moři a křičí: “Ahoooj moře, my zase přijedeme.”
Po návratu nás čekal dětský den. Ano, letos u nás byl až v polovině června, ale my byli rádi, protože jsme si ho mohli užít.
Adámek tam měl nejen mě, ale i tatínka, babičku a několik kamarádů. Takže štěstí bylo veliké.
V týdnu po návratu z dovolené jsme doháněli resty.
Absolvovali jsme kontrolu na rehabilitaci, navštívili jsme tetu Denisu a šli jsme na hřiště s další kamarádkou a jejím synem.
A v pátek na Adámka čekalo velké překvapení. Přijeli první hosti narozeninové oslavy. Teta Veru a Máťa.
Kluci šťastní, že jsou spolu a my taky.
V sobotu jsme měli poslední lekci plavání, pak rychle vyzvednout dort a zákusky v našem milovaném Kokínu a šupky, dupky domů vše nachystat.
Už 3 roky je u nás v druhé polovině června velká sláva.
Letos tomu nebylo jinak, i když to vlastně celé bylo jinak.
Vytvořila jsem pozvánky a Adámek si sám vybral koho chce pozvat.
Mělo nás být 9 dětí a 11 dospělých.
Nakonec nás bylo 7 dětí a 10 dospělých.
Adámek si to moc užil, měl tam všechny, které má rád.
Večer říkal: “To jsem měl ale hezký den, měl jsem tu všechny svoje kamarády.”
Děti byly nadšené. Největší úspěch měly gelové kuličky a Adámkovo nové auto na dálkové ovládání, které ochotně všem půjčoval, až jsme nestíhali koukat.
Narozeniny jsme tedy zdárně oslavili a máme doma tříleťáka.
Stále to nechápu, vždyť jsem včera rodila. No nic, o tom ještě asi bude samostatný článek.
Po narozeninách mě čekala první schůzka pro rodiče ve školce a v podobný čas měl mít Adámek poslední hodinu čtení v knihovně, na které jsem chtěla aby byl.
Takže jsem ho odvezla do Pardubic, kde jsem ho předala tatínkovi a sama jsem frčela do Chrudimi, kde máme školku.
Druhý den jsme, opět po půl roce, dělali doprovod babičce na kontrolu na onkologii.
A pak už jsme zase frčeli za našimi milovanými - tetou Veru a Máťou. Protože tentokrát se role vyměnily a oslavenec byl Maty.
Byla jsem moc ráda, že jsme byli pozváni na oslavu, protože taky Adámek mohl poznat, že se pořád netočí vše jen kolem něj, ale že tentokrát dostává dárky a dort někdo jiný.
Myslím si, že je důležitý, aby tohle zažil.
Oslava se odehrávala v herničce a kromě Matyho slavily ještě dvě Rozárky.
Děti si to užily, my dospělí jsme si i něco málo řekli. Spokojenost snad na všech stranách.
Pamatujete si, jak jsem v dubnu psala, že jsme udělali velké rozhodnutí?
Tak už to můžu říct.
Kdo čte Péťovi články, už asi tuší.
Prodáváme náš dům.
A budeme se stěhovat.
Závěr měsíce června byl teda hlavně o částečném uklízení/vyklízení domu, přípravě na focení a domlouvání podrobností.
A taky byl o prvních prohlídkách nového bydlení.
Které stále nemáme.
Červen jsme měli nabitý a rychlý.
Náš červen v kostce:
- písek, moře, slunce
- 2 narozeninové oslavy
- doprovod babičky u lékaře
- posunutí v našem nelehkém rozhodnutí
