Květen
Publikováno - 07.07.2025
Květen - měsíc lásky, líbání se pod rozkvetlou třešní a teplého počasí.
No nevím...
U nás to byl spíš měsíc “chce to zimní bundu, nebo bude stačit ta slabší?” 😂
Květen jsme začali již tradičně focením.
Naštěstí na to, jaký celý měsíc panovalo chladno, tak 1.5. bylo nádherně, teplo a my se mohli fotit v šatech, krátkým rukávu, smočit nohy v rybníce a projít se bosy po písku a na chvíli mít pocit, že jsme na pláži.
Áďa je už skvělý parťák, focení si užíval a spolupracoval.
Ještě aby ne, když nás opět fotila ta nejlepší z nejlepších, Bára Déduchová (IG profil).
Hned 2.května nás čekal první zápis do školky, do soukromé montessori, kde jsme se hned na místě dozvěděli, že je Adámek přijatý.
Nakonec ale do této školky chodit nebude.
Jak jsem psala v úvodu, květnové počasí nebylo úplně běžné. Ale to nás neodradilo a vyrazili jsme s Adámkem na výlet.
Jak říká Péťa, jak máme být dva dny doma, tak jsme oba nevrlí.
Takže po prodlouženém víkendu stráveném doma, jsme hned v pondělí museli někam vyrazit.
Tentokrát nikdo z našich kamarádů nemohl, tak jsme vyrazili sami dva.
Popojeli jsme jen kousek za hranici našeho okresu, do lesů Hradce Králové.
Adámek si pohrál na rytířském hřišti, pak jsme se prošli k oboře s bůvoly, kde jsme si dali svačinku a měli jsme to akorát zase zpět k autu, kde Áďa po prvních pár metrech usnul.
Lesy HK jsou nádherné, je tam spousta vyžití pro děti, super cyklostezky a pořád je tam kam jít, na co koukat.
Akorát ten den poměrně dost foukalo a já si pak uprostřed toho lesa, kde jsme potkali jen pár místních pejskařů, říkala, že to asi nebyl úplně dobrý nápad.
Jo, chvílimi jsem se i bála.
Ale Áďa si to užil, pohrál si, objevil spoustu nových věcí a hlavně měl maminku jen sám pro sebe.
Žádné věty typu: “Počkej, ještě musím udělat tohle” nebo “teď nemůžu, musím to dodělat.”
Jen já a on.
Druhý květnový svátek jsme neměli nic v plánu, ale nakonec jsme měli krásné, neplánované odpoledne.
Kolem oběda mi napsala Hanka (IG profil), že jedou do Pardubic na Slavnosti perníku, jestli za nimi nedorazíme.
Tak jsme po Adámkově spánku vyrazili.
Slavnosti perníku za mě nicmoc, přemrštěné vstupné, milion lidí na nádvoří zámku a ve výsledku to zase taková hitparáda nebyla.
Ale já prostě na tento typ akcí nejsem, vadí mí málo místa, moc lidí. Jiným toto evidentně nevadí.
Nakonec jsme si šli sednout do kavárny u parku a bylo to fajn. Děti si pohrály v parku, my jsme si vypili kafe a pokecali jsme.
Akorát mě tam pak už byla zima a pěkně jsem prochladla, což dalo zelenou bacilům, co vě mě v tichosti dřímaly a čekaly na svou chvíli.
Lehla jsem tak, že jsem celý víkend opravdu proležela. Asi poprvé za tu dobu, co je Adámek na světě, jsem opravdu poctivě ležela a o Áďu se staral Péťa.
Bylo to potřeba, protože mě šíleně všechno bolelo a navíc jsme následující týden měli moc aktivit.
Čtecí kroužek, Adámkovu rehabilitaci, já konferenci v Praze, zápis do státních školek a veletrh Svět knihy.
Jenže bez maminky by Adámek nespinkal, takže jak se dalo čekat, chytil ode mě rýmu.
Samozřejmě se mu začala spouštět, když se to nejméně hodilo a to odpoledne, den před konferencí.
Takže jsem měla trochu nervy, jak mu bude, aby neměl teplotu a nebylo mu tak, jak bylo v prvních dnech mně, protože to by bez maminky celý den nezvládnul.
Naštěstí měl jen trochu rýmu a jinak byl v pohodě.
Nejdřív mi teda zatrnulo, když mi mamka asi hodinu po mém odjezdu psala, že Áďa stojí u okna a vyhlíží maminku.
Nakonec si den s babičkou užil a od rána vyžadoval koupel s pěničkou.😊
Nemoc se Áďovi nerozjela a u mě byla na ústupu, takže jsme zvládli i Svět knihy, kde jsem nakonec měla domluvených několik setkání.
Na Světě knihy jsem byla poprvé, vzala jsem i mamku, protože je to taky velká čtenářka.
Shodly jsme se, že je škoda, že jsme nejezdily i ma předchozí ročníky.
Spokojený byl i Adámek, protože i jeho knihy baví a má je rád.
Navíc jsme jeli do Prahy vlakem a po Praze tramvají.
A co jsem měla domluvené za setkání?
Se spisovatelkou, autorkou blogu a sloupků v časopisu Glanc, Janou LeBlanc (IG profil).
Jana nedávno vydala novou knížku České cizinky a na veletrhu k ní měla i autogramiádu.
Bohužel autogramiáda byla naplánovaná v čase, kdy my jsme už zase potřebovali sedět ve vlaku.
Tak jsem Janě napsala zprávu na IG, jestli náhodou tam nebude dřív a knihu by mi nepodepsala.
Několik dní před veletrhem, dala na svůj IG Míša (IG profil) stories, jestli někdo nechce vstupenky.
Zkusila jsem se přihlásit a ono to vyšlo.
A tím pádem i další setkání.
Míša tvoří krásný výletníčky pro děti. Sleduji ji už dlouho a obdivuji její práci.
Až Adámek ještě trochu povyroste, tak taky nějaký dostane.
Teď jsme si koupili aspoň pár samolepek.
A poslední setkání bylo samozřejmě s Hančou a její rodinkou. Knihovnice přece nemůže na takové akci chybět.😊
Bylo to moc fajn, škoda, že jsme museli tak brzy domů.
Už teď se těším na příští rok.
A tento nabitý týden jsme zakončili divadlem, tentokrát na hradě Kunětická Hora.
Jako takhle, když jsem lístky rezervovala, ani mě nenapadlo, že tam v květnu budeme sedět v čepicích.
Adámek v softshellových kalhotech a bundě. Já teda v džínách, ale zima mi byla veliká.
I tak jsme si ale představení souboru “Týbrďo, divadlo” (IG profil) užili. Adámek to jako vždy hltal, tleskal a byl nadšený.
Následující týden jsme měli spíše odpočinkový, byli jsme jen na rehabilitaci a u babičky.
Poslední květnový týden nám začal zubařem.
Adámek byl moc šikovný. Nejen, že se tam nestyděl, ale dokonce otevřel bez řečí pusu a nechal paní doktorku aby zkontrolovala zoubky.
Když jsem byla v křesle já, dokonce odešel se sestřičkou za roh stisknout tlačítko rentgenu.
Samozřejmě, doma už nám to bylo dlouhé, tak jsme v úterý vyrazili s Barčou a Vanesskou do kavárny s herničkou TimePlay HK.
Tohle je fakt parádní kavárna, Adámek si to tam užije, já si dám něco dobrého a dokonce si v klidu i pokecáme.
Má to jen jednu chybu.
Těžko odtamtud Áďu dostávám.
Čekali nás taky první a nakonec pro nás i poslední montessori dílničky v Montessori školce.
Takové seznámení se školkou a hlavně s učitelkami.
A květen jsme zakončili zase kulturou, tentokrát na Malé scéně Východočeského divadla Pardubice.
Byli jsme na představení o třech námořnících, divadla Láry fáry.
Obě květnové představení, na kterých jsme byli, byly spíše pro větší, školní děti.
I tak tam Adámek vydržel hodinu sedět a koukat.
Kéž by ho to pořád tak bavilo.
A co já a květen?
Jak jsem už psala, byla jsem na celodenní konferenci, která se týkala výživy dětí a matek.
Bylo to vlastně poprvé, co jsem byla tak dlouho bez Adámka a navíc jsem byla relativně daleko.
Dostala jsem od Péti dáreček - klávesnici k iPadu. Miluju. Tu klávesnici. A Péťu taky.😀
Přečetla jsem nula knih, ale užila jsem si Svět knihy.
Jo a jak jsem byla nemocná, tak šel místo mě na čtecí kroužek do knihovny Péťa a já tak získala necelou hodinu času jen pro sebe, pro práci, pro psaní.
A nakonec chodil Péťa s Adámkem na kroužek až do konce školního roku.
A co Péťa?
Ten "oslavil" další narozeniny.
Začal s Adámkem chodit na čtecí kroužek.
A vyjímečně od nás nechytl nemoc.
Takový byl náš květen.
Nabitý, ale i tak jsme nějaké setkání museli oželet.
Protože víte jak... Matky planují, nemoci mění.
Normálně bych napsala, že už se nemůžeme dočkat června. Ale jelikož tohle píšu 6.července, tak by to asi nedávalo smysl.
Náš květen v kostce:
- zvládli jsme všechny zápisy do školky
- stihli jsme dvě divadelní představení
- ustáli jsme návštěvu zubaře
- užili jsme si Svět knihy i návštěvu herničky
- přežili jsme další nemoc
- chodili jsme na naše pravidelné kroužky (čtení, plavání)
- Adámek cvičil na rehabilitaci
