Nejnovější příspěvek
Únor 2025
Než jsem se stihla nadechnout, rozkoukat, otočit, druhý měsíc roku je pryč.
Sakra, kam ten čas pořád tak spěchá?
Stihli jsme toho pramálo.
Na začátku měsíce se mi konečně podařilo se dokopat k tomu, že jsem předělala špajz.
Vymlátila jsem starý regály a postavila nový.
Máme starý dům, občas i s nezvanými návštěvníky, takže musíme mít všechno v uzavíratelných plastových krabicích.
Takže jsem přebrala a přerovnala rovnou i ty krabice.
Jako, není to úplně podle mých představ, ale je to lepší než bylo.
10.2. jsme s Adámkem doprovodili mojí mamku na kontrolu na onkochirurgii a onkologii.
Výsledky dopadly v pořádku, ale jedna věc mě překvapila - jak to tam neuvěřitelně frčelo.
Jsem ani nestihla vypít kafe a mamka byla hotová. Byla objednaná na časy a šlo to jako po drátkách.
Loni ve stejné době, byla mamka taky na kontrole a dobré výsledky jsme oslavili objednáním dovolené.
Řekla bych, že to začíná být tradice. Naštěstí, musím podotknout.
Tento měsíc se u nás řešil spánek víc než kdy jindy.
Kdo sleduje Instagram tak ví, že jsem dost řešila velkou únavu Adámka, že je často unavený, musí spinkat a někdy si i sám řekne, že už chce spinkat.
Na druhou stranu ale po dobu zimního času řešíme brzké vstávání.
Většinou kolem 5:00 - 6:00 ráno.
Jenže únorový úplněk nám všem dal dost zabrat.
Adámek už několik dní před úplňkem a pak i několik dní po něm, vstával kolem 3:30 ráno.
Samozřejmě, kolem 8.hodiny už byl úplně hotový a usínal.
Tak jsme se na pár dní vrátili ke dvěma denním spánkům.
Nešlo to jinak.
Naštěstí se to pak zase srovnalo aspoň na jeho běžný čas - 4:30-5:30.
Nejvíc jsme si užili třetí únorový týden.
V pondělí jsme šli k mé neteři, která bydlí ve vedlejší vesnici a má stejně starou holčičku Vanessku.
To je vždycky fajn - já se projdu, dám si kafíčko, děti si pohrají a po cestě zpět Adámek usne.
V úterý jsem si vybírala svůj narozeninový dárek - snídaně v kavárně.
Protože obě máme děti, naše volba byla jasná - musí to být kavárna s herničkou.
Vyrazili jsme tedy do Timeplay Hradec Králové.
Byli jsme tam cca 2 hodiny a já za celou dobu nevěděla, že mám dítě. Ještě se mi snad nestalo, aby se mě Adámek někde pustil hned v první vteřině a celou dobu si vydržel hrát sám.
Měli jsme taky štěstí, že tam nikdo nebyl, jen my - přijeli jsme po 9.hodině.
Kolem 11 hodiny se začali scházet teprve lidi a my to už balili.
Akorát včas, jak je víc dětí a navíc starší děti, tak se Adámek bojí a už si nechtěl hrát.
Jinak TimeplayHK vřele doporučuji, obzvláště v týdnu ráno/dopoledne. O víkendu to je asi mazec.
Zabaví se malý batolata i větší děti, spíše ale předškolní, max 6-7 let bych řekla.
Zaleží na dítěti.
Krásné, čisté prostředí. Spousta hraček, odrážedla, skluzavka, lezecká stěna. Tématické domečky - zmrzlina, kuchyňka, atd.
Skvělá káva a k ní si můžete dát výborný chlebík s domácí pomazánkou a já zvládla ochutnat i zákusek, taky vynikající.
Jediný mínus jsou, za mě osobně, dveře.
Samootevírací dveře, které se neustále otevíraly, jakmile kolem někdo jenom prošel, čímž vznikal průvan a byla mi tam docela zima.
Dětem nezapomeňte přezuvky, nebuďte jako Jituš...
Samozřejmě jsem je zapomněla, ale naštěstí jsem měla náhradní ponožky, tak jsem Áďovi navlíkla dvoje fusekle a muselo to být dobrý.
Poplatek za dítě v herničce symbolický, káva za běžnou cenu a zákusky kolem 100kč.
Určitě tam ještě někdy vyrazíme.
Ve středu jsme odpočívali doma, ve čtvrtek jsme jeli nabírat síly k babičce, kam s námi jela i již zmiňovaná neteř s Vanesskou.
A v pátek jsme jeli bobovat do skiareálu Hlinsko.
Zrovna jsme chytli nějaký školní závody na lyžích, takže spooousta lidí, ale na dráze určené pro sáňkování/bobování nikdo, občas nějaké dítko zavítalo, párkrát si to sjelo a zase muselo na lyže.
Parádně jsme si to užili a já si vyčítala, proč jsem tam nejela s Adámkem dřív, klidně i sama.
Jediný co bych příště udělala jinak je kafe - svoje z domova, pěkně do termosky.
Je tam sice restaurace, ale upřimně, za mě nicmoc.
Já mám trošku problém, že když občas vidím jaký lidi v zařízení pracují, mám nechuť si tam něco dát.
Ale kafe do kelímku jsem si dala.
Jinak jsme měli dostatek jídla s sebou.
Každou sobotu jsme chodili na plavání, minimálně jednou týdně jsme jezdili k babičce a jinak jsme byli doma.
Na konci měsíce chytil Adámek rýmu. Naštěstí nic hrozného.
I když, jak se to vezme, víte jak - je to “mužská smrtelná nemoc.”
Tak takový byl náš únor a uvidíme, co přinese březen.