Nejnovější příspěvek
Montessori školka
Byli jsme se s Adámkem podívat v první školce a to v Montessori.
V této školce nemají klasický den otevřených dveří, ale zájemci se domlouvají individuálně.
My jsme se tady sešli dvoje zájemci.
Jak to probíhalo...
Měli jsme dorazit mezi 8.-9.hodinou do školky, kde o nás věděly paní učitelky.
Tato školka je jednotřídka, takže bylo jasné kam jít.
Přišli jsme asi o půl 9, v šatně jsme si odložili a šli jsme do třídy.
Adámka hned zaujaly malé záchody a umyvadla.
Paní učitelka nám řekla, ať se zatím rozkoukáme a že za námi přijde později.
Tak jsme si prošli tu třídu.
Skládala se ze dvou místností.
Adámek se mě klasicky držel za nohu a kňučel, že tam nechce být, že chce vzít apod.
Pokud jsem se na krok vzdálila, začal plakat.
Děti si každé dělalo, co chtělo. Tvořily, malovaly si, hrály si.
Různě za námi přicházely, ptaly se jak se Adámek jmenuje, kolik mu je, proč se bojí, co má v batůžku, atd.
Byly komunikativní a milí.
V 9h se děti scházejí na elipse, kterou mají namalovanou na koberci uprostřed třídy.
Jak jsem pochopila, tak to mají každodenní rituál.
Pozdraví se písničkou, kde se zpívá “Vítáme Tě (jméno dítěte).”
A zhruba po třetím dítěti dodají “Jsme rádi, že tu jsi”.
Pozdravily i Adámka, to mi přišlo hezké.
Pak se prý různě učí, povídají si, atd.
Dnes si povídaly o zvířecích rodinách, kdo je samec, samice, mládě.
Paní učitelka se různě ptala, kdo věděl odpověď, musel se přihlásit.
Vyvolala několik dětí než řekla správnou odpověď.
Pak dostaly všechny děti kartičky a paní učitelka dělala zvuky zvířat a děti dávaly na kupičky ty kartičky podle toho, jestli se jednalo o samce, samici nebo mládě daného druhu.
Celé to trvalo cca 30 minut, na závěr si zazpívali písničku o zvířatech.
Adámek se nakonec taky zapojil.
Pak šly děti ven na zahradu.
Tady se ten program liší podle dne v týdnu.
Chodí do tělocvičny, na farmu se starat o zvířátka, jednou měsíčně do knihovny, také chodí na nedaleké hřiště, na procházky.
My jsme si ještě chvíli pohráli na zahradě, ale jelikož jsem s tímto programem nepočítala, nebyli jsme na to oblečeni a mně teda byla hrozná zima.
Původně jsem chtěla Áďovi vzít i verzi oblečení na zahradu, ale nakonec jsem zapomněla i náhradní oblečení.
Každopádně, potom jdou zpět do třídy na oběd.
Po obědě si čistí zoubky a jdou si lehnout, poslechnou si pohádku a kdo nechce spinkat, tak může jít po pohádce zpět do třídy, kde pokračují v programu.
(Jak víte, tak spánek se u nás doma, co se Ádi týče, dost řeší. Adámek má větší potřebu spánku, než mají jeho vrstevníci a proto, co se spaní týče, je to pro nás v tuto chvíli jedna z těch důležitých provozních informací.)
Spinkat děti nechávají do 14h, ty menší dětičky i déle, pokud to potřebují.
Co se mi líbilo:
* Děti mají svačinku a kuchyňku volně přístupnou během celého dopoledne/odpoledne.
Mají jasně daný, co je ke svačině, ale můžou si to vzít kdykoli během toho dopoledne a kolik chtějí.
Pokud jdou na zahradu, tak jim to paní učitelky připraví i ven, takže to mají opravdu dostupné, kdy ony sami chtějí.
Mají tam své hrnečky, čaj, mlíko a obsluhují se samy.
Samy i případně krájí ovoce, atd.
Pokud chtějí / potřebují, tak jim paní učitelky pomohou.
Příjde mi super, že nemají striktně daný, že teď musí jíst a pít, prostě si to vezmou, když mají potřebu.
Navíc jsem tam viděla, že holčička měla svojí krabičku a svojí svačinku.
Přeci jen, jsou jídla, která člověk ví, že jeho dítě nejí, tak je fajn mít možnost volby a když uvidím, že je něco, co Adámek opravdu nejí, tak to neznamená, že bude celý den bez jídla, ale můžu mu připravit něco jiného.
* Adaptační týden
Na konci srpna mají týden, kdy do školky mohou docházet ty nejmenší děti i s rodiči a to na celé dopoledne.
To bysme potřebovali.
Normálně se zapojují do režimu, zvykají si, poznávají.
To je za mě úplně super.
* Každý rok mají nějaké téma a to mají rozdělené do podtémat na měsíce a týdny.
Úplně nenásilně se chystají na školu, učí se.
Letos mají téma "Historie, od pravěku až po současnost". Teď jsou u Karla IV.
Tvořily hrad z krabice, měly tam nějaké knížky, malovali.
K tomu samozřejmě jedou i aktuální témata, například jaro.
Taky se scházejí se školákama, protože roční téma má stejné i škola.
Příští rok to bude téma "Člověk a příroda".
* Vše dostupné a po ruce.
Děti mají časy, kdy si dělají, co chtějí a kdy dělají vše spolu.
Po celou dobu mají vše tak, aby si to mohly sami vzít.
Mají tam ponk s opravdovými hřebíky, pilkou, spousty korálků, holčičky různé třpytky, spoustu knih, papíry, pastelky, různé přírodniny, atd.
Ani jsem to všechno neprošla.
Ale všechno je v nízkých skříňkách, poličkách. Nic není vysoko, aby na to děti nedostaly.
Celkově je tato školka vede k samostatnosti, když chtějí, jdou si umýt ruce, na záchod, najíst se, napít se.
Nemusí to nikomu hlásit, ale když to řeknou, tak jsem slyšela paní učitelku, že odpověděla: “To jsi hodná, že mi to říkáš.”
* Mají volnost, ale zároveň i pravidla.
Na první pohled to podle mého psaní může vypadat, že si děti dělají co chtějí.
Ale úplně to tak není.
Mají pravidla, která musí dodržovat.
Co jsem si jen stihla všimnout:
Když si povídají na elipse, tak nesmí vykřikovat, musí se hlásit.
Svačinku jedí u stolu, nechodí s ní po celé školce.
Mají jiné tepláčky do třídy a jiné ven.
* Každý den mají aktivitu, není to jen o hraní.
Děti mají dost prostoru na to být dětmi a hrát si, ale zároveň se stále něco učí.
Chodí do knihovny, kde každé dítě má svoji kartičku, kterou si musí hlídat, samo si vybírá knihy, které si chce půjčit.
Chodí na místní farmu, kde se starají o zvířátka, krmí je, kydají hnůj.
Chodí do velké tělocvičny cvičit.
Na všech těchto aktivitách mají své batůžky a v nich své svačinky, které si musí hlídat a myslet si na ně.
Jednou týdně chodí do třídy pan učitel, který na děti mluví pouze anglicky.
A jednou týdně za předškolními dětmi chodí paní učitelka ze školy, která s dětmi trénuje předškolní dovednosti.
* Dítě si rodiče můžou nechat kdykoli doma
Pokud jsou rodiče doma a chtějí si nechat dítě doma, jet s ním na výlet, atd, stačí poslat sms a dítko může zůstat s rodiči a nikdo se na něj nezlobí, ani nedívá skrz prsty.
Tady se jede heslo: “Pokud to jde, dítě by mělo trávit čas s rodinou.”
* Malý kolektiv
V této školce jsou děti od 3 do 6 let, je jich tam 24. Ale dle slov paní učitelky, nikdy nepříjdou všechny děti.
Dnes jich tam bylo 14.
Co se mi nelíbilo:
* Prostředí, zastaralé hračky
Na to, že jde o soukromé zařízení, tak mi přišlo, že mají staré, ne moc hezké hračky, některé rozbité (naprasklé).
S tím souvisí to, jak se někdy k těm hračkám děti chovají.
Například na zahradě holčička z nízkého přístřešku pouštěla traktor (ze střechy) a paní učitelka jen řekla: “Takhle se ten traktor asi rozbije.”
Čekala bych, že jim spíš vysvětlí proč to nemají dělat.
Že někomu třeba mohou i ublížit (spadlo to Áďovi málem na hlavu) a že se ta hračka zničí a je to škoda, aby se naučily vážit si věcí.
* Děti ve školce pláčou
Jedna z učitelek, když nám říkala info, jak to tam chodí, tak řekla: “Je normální, že děti pláčou i půl roku.”
A na dotaz druhé maminky, jestli volají rodičům, když děti pláčou během dne, odpověděla: “Nevoláme, nějak to zvládneme.”
Já bych třeba chtěla vědět, že pláče a že mu něco je. I když třeba jen smutno.
Samozřejmě nemyslím, že by volaly při první slzičce.
Ale myslím, že by měly umět vyhodnotit, kdy volat a nenechat to dítě vyplakat.
Nebo třeba po domluvě s těmi rodiči.
* Dítě musí být zvyklé chodit a nebrzdit skupinu
Jasně, je blbý, když je dítě zvyklé stále jezdit v kočárku a najednou mu řekneme, že odteď bude chodit pěšky, protože... školka.
Ale že je to napsané už v informacích a upozornily nás na to už při první návštěvě, to mě fakt zarazilo.
V informacích je napsáno, že do tělocvičny je to 1 km, do knihovny 1,5 km a že to děti musí zvládnout ujít a nebrzdit skupinu.
A když to teda nezvládnou, kňourají, protože mají špatný den, v noci špatně spaly, jsou unavené, tak se jako stane co?
Chápu, že je nemůžou vozit na kočárku, nosit atd. Ale mě prostě zarazila ta formulace a to jak nás na to upozornily pomalu hned v první větě.
Chodíme s Adámkem u nás okruh, který má cca 2,5 km.
Ujde to, trvá mu to, ale ujde to.
Otázkou je, jestli by šel dostatečně rychle aby nebrzdil skupinu. Těžko říct.
Ale upřímně si neumím představit, že ráno vstane něco po 5.h, pak ve školce ujde 1 km, hodinu nebo jak dlouho běhá po tělocvičně a zas jde kilometr zpátky.
Už po cestě tam bude úplně vyřízený.
No každopádně nebude mít tempo jako 6 leté dítě. To fakt ne.
Shrnutí:
V této školce jsou děti podporovány v rozvoji samostatnosti, zodpovědnosti sám za sebe, za svoje věci, v různých dovednostech, v rozvoji své inviduality a v tom, co jim je blízké, ale pozitivně podporovány i v tom, co jim úplně nejde.
Zároveň se ale učí pracovat v kolektivu, dodržovat pravidla a chápat, proč je to potřeba. Ne “protože jsem to řekla.”
Vybavení sice není krásné, naleštěné, ale děti nejsou omezeny v jeho používání.
A jaký je závěr?
Tahle školka byla “naše jednička”, pokud by tam Adámka vzali, tak tam může rovnou navázat na školu, pokud bysme chtěli.
Pokud ho nevezmou, do pokračující Montessori školy potom nemá šanci se dostat.
Když jsem z tý školky odcházela, byla jsem dost na rozpacích.
Nebyla jsem tak nadšená, jak jsem myslela, že budu.
Ale když jsem to teď sepsala, tak těch pozitivních věcí je víc než těch negativních.
No je to první navštívená školka, tak uvidíme jak to bude v těch ostatních.
PS: Bohužel se asi nemůžu řídit chováním Adámka, protože on se prostě v cizím prostředí bojí a stydí, než si na to prostředí a lidi v něm navykne. To se asi jen tak nezmění a bude to chtít čas.